Online Bible | Ekumenický překlad

Pro hříchy, kterými jste zhřešili proti Bohu, budete jako zajatci odvlečeni do Babylónu Nebúkadnesarem, králem Babylóňanů.

Až přijdete do Babylónu, budete tam po dlouhou dobu, až do sedmého pokolení. Pak vás odtamtud vyvedu v pokoji.

Teď uvidíte v Babylónu bohy ze stříbra, ze zlata a ze dřeva, které lidé nosí na ramenou a kteří pronárodům nahánějí hrůzu.

Vy se však varujte, abyste se nepřipodobňovali těm cizákům a nejednali podobně. Nebojte se jejich bohů ,

až uvidíte zástup, jak se jim klaní zepředu i zezadu. Řekněte si v duchu: „ Jen tobě, Panovníku, sluší se klanět.“

Můj anděl je s vámi, on ochrání vaše duše.

Jazyk těch bohů je dílo řemeslníka; i když jsou pozlaceni a postříbřeni, jsou jen klam a nemohou mluvit.

Jako pro pannu, která si libuje v ozdobách, berou zlato a zhotovují věnce na hlavy svých bohů.

Stává se také, že kněží vezmou zlato a stříbro ze svých bohů a spotřebují je pro sebe, ba dávají z něho i nevěstkám v přístřešku.

Zdobí bohy šatem jako lidi, bohy ze stříbra a zlata i dřeva. Ale to je neuchrání před rezem a trouchnivěním.

I když jsou oblečeni v purpurovém šatu, musí jim utírat obličej od prachu, kterého se na nich v chrámě hodně usadí.

I žezlo mívá bůh jako nějaký soudce země, ale není schopen zničit toho, kdo ho uráží.

Má meč v pravici i sekeru, ale neubrání se ve válce ani lupičům.

Z toho je zřejmé, že to nejsou bohové. Nebojte se jich tedy.

Jako se něčí nádoba stane neužitečnou, když se rozbije, tak to dopadá s jejich bohy, když je postaví v chrámech:

jejich oči jsou plné prachu zvířeného nohama těch, kdo přicházejí.

Jako se kolem uzavírají nádvoří, když má být někdo veden na smrt, protože urazil krále, tak zajišťují kněží jejich chrámy branami, závorami a zámky, aby je lupiči nevykradli.

Rozsvěcují jim světla, více než sami potřebují , ačkoli nemohou vidět ani jediné.

Jsou totiž jako nějaký trám v domě. Jejich vnitřek, jak se říká, trouchniví, ale oni nevnímají, že červi ze země ničí je i jejich šat.

Jejich tvář je černá od kouře, který je v domě.

Na jejich tělo i hlavu přilétají netopýři, vlaštovky i ptáci; podobně i kočky přicházejí .

Z toho je jasné, že to nejsou bohové. Nebojte se jich tedy.

Pokud na zlatě, kterým jsou krásně obloženi, nikdo nevyčistí skvrny, nebudou se lesknout. Ani nic necítili, když byli odléváni.

Byli koupeni za každou cenu, i když v nich není duch.

Pokud to někdo postaví zpříma, nepohne se to samo od sebe; když se nakloní, nenarovná se. Přesto jako pro mrtvé kladou před ně dary.

Jim přinášené oběti pak jejich kněží prodávají a spotřebují. Stejně tak i jejich ženy: část z toho nasolí, ani chudákovi, ani bezmocnému nic nedají. Jejich obětí se dotýkají ženy i při měsíčním krvácení a v šestinedělí.

Z toho tedy poznáváte, že to nejsou bohové; nebojte se jich.

Proč mají být nazýváni bohy, když ženy přisluhují těmto bohům ze stříbra, zlata a dřeva?

V jejich svatyních vysedávají kněží s potrhanými šaty, hlavy a brady ostříhané, hlavu nezahalenou.

Hlasitě naříkají a křičí před svými bohy jako někteří na pohřební hostině.

Z šatů, které kněží bohům odeberou, oblékají své ženy a děti.

Ať už zakusí od někoho zlo nebo dobro, nemohou odplatit. Nedovedou krále ani nastolit, ani sesadit.

Stejně tak nemohou dát ani bohatství, ani peníze. Zaváže-li se jim někdo slibem a ten pak nesplní, nejsou s to jej vymoci.

Člověka ze smrti nevytrhnou, ani slabšího před silnějším nezachrání.

Nevrátí zrak slepému člověku a toho, který je v tísni, nezachrání.

Nad vdovou se neslitují a sirotku neprokáží dobrodiní.

Podobní jsou kamenům ze skály, ti bohové ze dřeva, pozlacení a postříbření. Kdo jim slouží, budou zahanbeni.

Jak je tedy pokládat a prohlašovat za bohy?

Dokonce ani sami Kaldejci si jich neváží. Když totiž vidí němého, který nemůže mluvit, přinesou Béla a žádají, aby němý mluvil, jako kdyby byl Bél schopen vnímat.

Nedovedou své bohy opustit, i když poznali, že nevnímají.

Ženy pak ovinuté stužkami vysedávají při cestách a pálí otruby.

A když některou z nich odvede někdo mimojdoucí a vyspí se s ní , posmívá se sousedce, že nebyla tak žádoucí jako ona a že její stužka nebyla roztržena.

Cokoli se pro ně dělá, je podvod. Jak je tedy pokládat a prohlašovat za bohy?

Jsou dílem řezbářů a zlatníků; nemohou proto být ničím jiným než tím, co řemeslníci chtěli, aby byli.

Ti, kdo je zhotovili, nedosáhnou dlouhého věku; jak by tedy to, co oni zhotovili, mohli být bohové?

Jenom hanebný podvod zanechali svým potomkům.

Když vypukne válka nebo jiná pohroma, kněží se mezi sebou radí, kam se s nimi schovat.

Jak je tedy možno nepochopit, že to nejsou bohové, když ani sebe nezachrání od války a od pohromy?

Jsou jen ze dřeva, pozlacení a postříbření; podle toho se pozná, že jsou falešní. Všem pronárodům i králům bude jasné, že to nejsou bohové, ale dílo lidských rukou a že v nich není žádné dílo Boží.

Komu je tedy třeba uvádět ve známost, že to nejsou bohové?

Nenastolí krajině krále ani nedají lidem déšť.

Nevynesou rozsudek v soudní při ani nevysvobodí křivě obviněného. Jsou bezmocní jako vrány mezi nebem a zemí.

Vypukne-li požár v domě bohů ze dřeva, pozlacených a postříbřených, jejich kněží uprchnou a zachrání se, ale oni mezitím shoří jako polena.

Králi ani nepřátelům nekladou odpor.

Jak je tedy přijímat a pokládat za bohy?

Ani před zloději nebo lupiči se bohové ze dřeva, postříbření a pozlacení, nezachrání. Násilím jim vezmou zlato a stříbro i roucho, do něhož jsou oblečeni, utečou s tím a oni si nemohou pomoci.

A tak je lepší král, který prokazuje svoji statečnost, nebo užitečná nádoba v domě, kterou může užívat její majitel, než falešní bohové. Lepší než falešní bohové jsou dveře domu, které chrání to, co je v něm, nebo dřevěný sloup v královském paláci je lepší než falešní bohové.

I slunce, měsíc a hvězdy když září, protože jsou vyslány, aby sloužily, slouží poslušně.

Stejně tak i blesk, když se zableskne, je dobře vidět; stejně tak v každé krajině vane vítr.

I mraky, když je jim dán příkaz od Boha, aby táhly nad celou zemí, splní rozkaz. Také oheň, když je poslán shora, aby spálil hory i lesy, dělá, co má přikázáno.

Tyto modly však se jim nepodobají ani vzhledem, ani mocí.

Proto je nelze pokládat a prohlašovat za bohy. Nejsou schopny vynést rozsudek, ani lidem prokázat dobro.

Víte tedy, že to nejsou bohové; nebojte se jich.

Králům nezlořečí ani nežehnají.

Nedovedou ukázat znamení v pronárodech nebo na nebi ani nezáří jako slunce a nesvítí jako měsíc.

Lépe je na tom divá zvěř než oni; může uprchnout do bezpečí a sama se zachránit.

Naprosto nic nám nedokazuje, že to jsou bohové. Proto se jich nebojte.

Jako strašák v okurkovém poli, který nic neuhlídá, takoví jsou jejich bozi ze dřeva, pozlacení a postříbření.

Stejně tak se podobají trní na zahradě, na které si každý pták sedne. Nebo mrtvole, která je pohozena do temnot, jsou podobni bohové ze dřeva, pozlacení a postříbření.

Podle purpuru a kmentu, který na nich trouchniví, poznáte, že to nejsou bohové. Nakonec se stanou potravou jiným a ostudou krajiny.