Myšlenky na neděli

Když Písmo svaté mluví o konci světa, mluví o následujícím postupu věcí: nejdříve všeobecný odpad od víry, potom příchod Antikrista, potom návrat k víře, konec světa, příchod Krista.

Nezdá se nám, že se takové odpadnutí postupně připravuje, získává stoupence, a nabírá na síle právě nyní? Neboť není již dnes skoro po celém světě vynakládáno zvláštní úsilí, o to, abychom se obešli bez víry? Cožpak se nešíří názor, že politika nemá mít nic společného s náboženstvím, že víra je jen mravním přesvědčením jednotlivce? Nedomnívají se snad všichni, že můžeme dovolit, aby pravda na zemi obstála, aniž bychom se snažili v ní setrvat? Neexistuje snad v každé zemi rázné a sjednocené hnutí, které má svrhnout Kristovu Církev? Cožpak svět horečnatě a zaníceně nechce odstranit náboženství z veřejného života za každou cenu? Cožpak tu není urputná snaha o výchovu bez náboženství, totiž o výchovu prostřednictvím smíšených všech druhů náboženství dohromady, což vede ve výsledku ke stejnému efektu? Neusiluje svět pouze o prospěšnost, nikoliv o ctnost? Není prospěšnost namísto pravdy, cílem a zásadou opatření a předpisů práva? Nepokouší se víru redukovat na vnitřní pocity, cítím, a tak argumentovat proměnlivostí a nestálostí našich nálad, což vede ve skutečnosti ke zničení náboženství?

Odpadnutí a bezbožnost, i všechna jeho znamení a nástroje v každém případě pocházejí od Zlého. Mějme se na pozoru, abychom se nenechali svést ošidnými sliby, v nichž Satan nepochybně ukrývá svůj jed. Nebo se snad pošetile domníváte, že je ve svém počínání tak neobratný, že vás přímo, otevřeně a jasně vyzve, abyste se k němu připojili v boji proti Pravdě? Nikoliv, nabídne vám lákadla, kterými vás bude pokoušet. Slíbí vám občanskou svobodu, slíbí vám rovnost, živnost a majetek, prominutí daní, slíbí vám zlepšení v nejrůznějších podobách. Tímto způsobem zároveň tají, do jakého počínání člověka uvrtá. Pokouší vás, abyste se postavili svým vládcům a nadřízeným – dělá to tak sám a vás přiměje, abyste jej napodobili. Nebo slibuje osvícení, přičemž nabízí znalosti, vědění, moudrost a intelektuální kapacitu. Ušklíbá se nad zašlými časy a nad každým, kdo je chová v úctě. Vnukne vám, co máte říkat, a poté vám naslouchá, chválí vás a povzbuzuje. Vyzve vás, abyste stoupali vzhůru. Ukáže vám, jak se podobat bohům. Potom se směje, žertuje s vámi, stane se vaším přítelem, proplete svoje prsty vašimi a stiskne je – a tehdy jste jeho.

Měli bychom se my, křesťané, Boží děti, bratři a sestry, dědicové slávy měli bychom se nechat vtáhnout do takové logiky? „Kéž moje duše nevchází do jejich tajemství, kéž není spojována s nimi.“ Jaká účast spravedlnosti s nepravostí? Jaké společenství světla se tmou? Jaká shoda Krista s Beliáhem? Jaké spojení chrámu Božího s modlami? Vy jste přece chrám živého Boha! Proto vyjděte z jejich společnosti a oddělte se a nedotýkejte se ničeho nečistého.

To bylo řečeno pro případ, že byste spolupracovali s Božími nepřáteli, a připravovali cestu tomu bezbožníkovi a zatracenci.

Bl. John kardinál Newman, Čas Antikrista, s. 59