Myšlenky na neděli

Hospodin si vyvolil židovský národ, aby byl jeho milou vinicí uprostřed pohanského světa. Podle Kristova podobenství byla Boží vinice Židům odňata a dána jiným vinařům. Církev je nyní vinařem i vinicí. Do církve však jsou povoláni všichni, tedy i židovský národ, avšak už ne ve výlučnosti, ale ve spojení se všemi lidmi. Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se tedy kamenem základním. Tím kamenem můžeme chápat nejen Krista, ale i židovský národ. Bůh požehnání a vyvolení neodnímá nikdy, pouze ho rozmnožuje. Nemůžeme se dělit na požehnané a prokleté, ale jen na ty, kdo se ze svého prokletí dali vysvobodit a stále se vysvobozují, a na druhé, kteří v nepřátelství s Bohem chtějí zůstat. Římské zákonodárství rozlišovalo lidi svobodné, otroky a propuštěné otroky. Křesťanství zná pouze osvobozené, včetně neposkvrněné Panny Marie.

Všimněme si, jaký je rozdíl mezi morálními knihami a evangeliem. Morální knihy nám dávají rady, jak neupadnout do hříchu. Evangelium ukazuje také to, jak vyjít ze hříchu.

Špidlík

Bůh nás ve křtu zbavuje hříchu, přijal za vlastní a obdaroval svým Duchem. Řada křesťanů se chová jako kdyby Pán Bůh a celá církev měli být rádi, že oni ještě zůstávají křesťany, že by za to, že jsou křesťané měli být odměněni. Chováme se jako majitelé, kterým je dlužen sám Pán vinice.

Opatrný