Myšlenky na neděli

Není knihy, která by byla tak patetická (vzrušivá) jako Apokalypsa. Slyšeli jsme z ní druhé čtení. Obraz střídá obraz, úžas střídá úžas.

Bůh, který je nazýván blažené patření svatých, musí být viděn na pozadí hrůzy a přenesmírné hojnosti. Přenesmírná hojnost, toť slovo, které charakterizuje dějství Apokalypsy. Přenesmírná hojnost hrůzy, přenesmírná hojnost života a odpočinku. Přenesmírná hojnost je opakem nudy.

Protiklad nebe a pekla: Peklo – beztvarost močálu; nebe – úžasná architektura. Peklo propast a močál. Nebe - město až oči přecházejí. Temnota pekelné propasti – světlo nebeského Jeruzaléma. Nebe – být uvnitř. Peklo – zůstat venku. Babylon – klamné vidění míru; Jeruzalém – blažené vidění míru.

Města jako Praha, Brno, Olomouc, Znojmo jsou velká středověká stylová města. Období křesťanských stylů charakterizuje sjednocování všech schopností a veškerého kulturního úsilí ve jménu Kristově. Je to proces centralizace, ustředění, seskupení hodnot kolem jednoho středu, kterým je Kristus.

Křesťanská civilizace je civilizací, jež soustředila svůj zájem na jednoho muže, Ježíše Krista. Je to civilizace nevěsty Apokalypsy. Období křesťanských stylů jsou obdobím jeruzalemizace světa. Města s chrámy a domy jsou stavěna k obrazu a podobenství nebeského Jeruzaléma. V době stylové každé věci se dostává pravé míry poměrem ke Středu, kterým je Kristus. Tímto poměrem se věci pořádají i mezi sebou navzájem, harmonizují se. Dnes žijeme v době nestylové, v době, jež ztratila svůj střed. Žijeme v době babylonizace světa. Uvolnila se pouta mezi věcmi; není míry, podle které by se věci harmonizovaly.

Středověká města oplývala velkým bohatstvím. Je však rozdíl mezi penězi ve středověku a v novověku. Ve středověku tok finančních příjmů vyúsťoval ve stavbě katedrál a kostelů, jež jsou obrazy věčného Jeruzaléma. Dnes jsou největší a nejokázalejší budovy měst banky. Hle, rozdíl peněz samoúčelných; rozdíl civilizace mající svůj úběžník ve věčném Jeruzalému a napodobující toto město, a civilizace dnešní, jež tohoto úběžníku postrádá a jež ztratila poslední výsostnou formu, do níž by se dotvářela.

Jeruzalém měl opevněné věže. Věž kostela naznačuje město Boží, Jeruzalém. Na věži jsou zvony. Proto se věže staví tak vysoko, aby se hlas zvonů šířil z výše do dáli. Věž je symbol kazatelů hovořících o nebeských věcech. Symbolicky se také vykládá i počet věží. Věž je k tomu, aby se k ní vzhlíželo, ne k tomu aby se z ní shlíželo. Pohled na věž nás vede k úžasu. Pohled z výšky je povýšený pohled. Chrámová věž je kamenné „vzhůru srdce“ a ukazuje lidem z dálky: zde je svatyně, zde bydlí Pán!

Dej Bůh, abychom při pohledu na náš kostel a při vstupu do našeho chrámu zakoušeli přenesmírnou hojnost hrůzy a krásy nebeského Jeruzaléma. Kéž bychom z kostela nedělali atrakci, muzeum, nebo sál, kde se hraje, co se komu líbí. Kéž všechno co v kostele děláme, zpíváme, říkáme, oslavuje Nejsvětější Trojici a vše ostatní ať je ze svatého chrámu vyhnáno.

V. Neuwirth