Myšlenky na neděli

Nacházíme se v břiše velryby. Jsme ponořeni do temnot, z nichž není lidského východiska. Jsme obklopeni skutečností, která se proti nám spikla. V Písmě a liturgii je celá řada obrazů, jež vyjadřují temnotu a bezvýchodnou skutečnost – temná hlubina, tlama lví, mrákota temnosti…

Jsme uzavřeni v břiše velryby. Rozdíl mezi břichem a lůnem je ten, že v lůně se dostává člověku všech živin, aby rostl do plnosti. V břiše je však člověk tráven a rozkládán.

Břicho velryby je hrob pohltivší Krista. Jen Kristus nám ukázal cestu, jen on nás vyvádí z břicha. Hrozí nám nebezpečí, že v něm zůstaneme navěky.

Poznání Boha živého začíná poznáním Božího hněvu.

Za Božím hněvem stojí Boží spravedlnost a Boží láska. Nejhorší je hněv, který vychází z uražené lásky. Hněv, který vychází ze spravedlnosti je méně hrozný. Nejvíce se nenávidí a na sebe hněvají lidé, kteří se před tím velmi milovali. Peklo není pouze dílem Boží spravedlnosti, nýbrž i uražené lásky. V nápise na bráně pekla v Dantově Božské komedii čteme:

Pán spravedlnosti dal mi do úkolu.

Jsem dílo, které chtěly k světa spáse

moc Boží, moudrost s první láskou spolu.

Na této zemi může mít hněv Boží, který vychází z Boží lásky dvojí efekt: Jednomu je ke smrti, druhému k životu. To znamená: Dotknu se ho, a zemru; nebo: dotknu se ho a budu živ. V. Neuwirth