Myšlenky na neděli

Dobou adventní začíná příprava na Hod Boží vánoční. Rozeznáváme čtverý příchod Páně: Na první čekali věřící Starého zákona, když jeho příchod toužebně vyhlíželi. První příchod už nastal před dvěma tisíci lety. Druhý příchod se děje, když Pán Ježíš přichází do srdce svou milostí nebo osobně při svatém přijímání. Všem klepe na dveře srdce, ale všichni mu neotvírají. Třetí příchod nastane v okamžiku smrti. Čtvrtý příchod bude v soudný den.

Adventní neděle jsou čtyři, proto na adventním věnci hoří čtyři svíčky. Věnec je starověký symbol vítězství a slávy, symbolizuje vítězný příchod Krista a slávu jeho narození. Světlo svíčky oznamuje konec temnoty, strachu a nejistoty. Každou adventní neděli se zapálí jedna svíčka. Čím víc hoří svíček, tím víc se blíží Vánoce (první příchod), tím blíž je vánoční zpověď a svaté přijímání (druhý příchod do srdce). Čím víc hoří svíček, tím blíž je moje smrt; čím víc hoří svíček na věnci, tím blíž je konec světa.

Vhodně připadá v adventu 8. prosince zasvěcený svátek Neposkvrněného početí Panny Marie, která jako krásná „Hvězda jitřní“ zasvítila lidem před východem slunce – Ježíše Krista.

V adventu se modlíme doma společně u zapáleného adventního věnce, nejlépe radostný růženec. (Alespoň jeden desátek.)

I ve všední dny chodíme na mši svatou. (Ta se slouží časně zrána, ještě za tmy, říkáme jí roráty, protože začíná slovem „rorate“ „Vyros nebe Spasitele“.)

Svátek svatého Mikuláše 6. prosince nabádá všechny k milosrdné lásce k jiným.

Fialová barva mešního roucha v neděli vybízí: „Čiňte pokání“. Hlučné zábavy jsou katolíkům v adventu zapovězeny.

Advent je cesta, na které by poznenáhlu mohli být zase rodiče pro své děti a děti pro své rodiče, staří pro mladé a mladí pro staré, člověk pro Boha. Na začátku doby adventní si můžeme říci, že nemusím shánět nesehnatelné, honit nedohonitelné, podléhat diktátu, co musím mít a bez čeho bych nebyl. Nepůjde to beze změny stereotypů. Nepůjde to bez bedlivého přezkoumání, kdo anebo co mi velí, mluví do života, utváří mé názory, formuje moje postoje. Smysl adventu je v tom, že odvážně otevřeme i onu „třináctou komnatu“, kam jsme odkládali všechno nepohodlné. V takto prožitém adventu pak jistě člověk znovu objeví dávnou zkušenost : nejhezčí je těšit se !

S blížícími se svátky vánočními se nám pravděpodobně víc než jindy honí hlavou otázka, jak si navzájem udělat znovu radost, čím se překvapit a co neokoukaného k tomu použít. Myslíme si, že tak to od nás ostatní očekávají : hlavně zase nově a jinak než vloni. Ale kdo ví, jestli to není právě naopak, jestli nejvíc radosti neuděláme spíš tím, že potvrdíme staré sliby, oživíme dávná přátelství, oprášíme původní jistoty a přihlásíme se k našim prvním radostem, i když už málem zapadly kdesi v naší minulosti. Člověk ani tak nepotřebuje pořád nové zážitky, neustálé změny a nečekaná vzrušení. Daleko víc mu dá jistota, kterou má ve svých blízkých, opora, na kterou může vždy spoléhat a pomoc, která mu nikdy nebude odmítnuta.

P.Petr Vrbacký, Nejhezčí je těšit se, str.13,72