Myšlenky na neděli

Adventní promluva o vánočních přípravách

Zatímco děti netrpělivě počítají, kdy skončí škola, a ty menší se ptají, kolikrát se ještě vyspinkají, než přijde Ježíšek, mnozí dospělí říkají : „Už aby bylo po svátcích, to zase bude blázinec.“ Na rozdíl od dětí, které spontánně chápou výjimečnost svátečních dnů, my dospělí se dopouštíme řady chyb. Svátky jsou významné dny, a proto při nich vystoupí výrazněji všechny naše nedokonalosti a nectnosti.

Každá neděle a kterýkoli sváteční den je dnem, kdy máme v klidu přehlédnout úseky svého všedního života a radovat se z toho, co nám přinášejí. Naše sváteční dny jsou vrcholem a plodem našich všedních dnů. Bez práce nejsou koláče a bez koláčů není posvícení právě tak jako posvícení není každý den. Svátky jsou úměrné kvalitě našich všedních dnů. Rozpaky nad svátečními dny svědčí o nějaké nekvalitě našich dnů všedních. Svátky jsou dny, kdy se máme věnovat tomu, na co ve všední dny nemáme dost času. To určitě neznamená, že máme dohánět resty a děsit se, že naše podnikání nepokračuje dost rychle. Také to neznamená svátky prospat. Sváteční dny nejsou dny lenosti, jsou to dny pro jinou činnost. Hlavně se máme věnovat druhým, být s nimi, promlouvat s dětmi, hrát si, číst si, jít na procházku, dívat se a ukazovat si, zkrátka být spolu.

Je častá chyba chtít vánoce přesně naplánovat a řídit jako generál nebo režisér, protože se to určitě zvrtne jinak : dědeček nastydne, Zuzanka dostane zarděnky, návštěva se omluví nebo přijde pozdě. Na svátcích je krásné, že se líbily těm druhým, že si to užili a ve světle jejich radosti se rozsvítí i radost naše.

Vánoce jsou svátky smíření Boha a lidí a vyžadují přípravu našeho srdce. Nestačí, když napečeme cukroví, uděláme salát, rozvěsíme větvičky a provedeme zoufalý pokus o úklid všeho. Víme, že se Kristus narodil v chlévě a nevadilo to, protože byl položen do láskyplné náruče Mariiny a objat péčí starostlivého Josefa. V betlémském chlévě zářila tři srdce, nejen to Kristovo.

Chybou zdatných hospodyň bývá, že musí být každý rok za každou cenu všechny druhy cukroví co byly minulý rok a pokud možno ještě 3 nové. Opačným nešvarem lidí je to, že nechtějí vánocům dát mnoho práce, a proto z nich utečou. Něco rychle, občas v předstihu, odbydou a odjedou na slunce k moři nebo na lyže do Alp. Takové slavení vánoc ukazuje, že ztrácí domov. Vánoce jsou rodinnými svátky a nelze je plně oslavit v cizím prostředí hotelu uprostřed cizích lidí. Ještě horší je předstírání, že byly slaveny doma. „Měli jsme Štědrý den už jedenadvacátého, a pak jsme vyrazili.“ Jinými slovy : „Vánoce jsme odbyli, aby to nepřekáželo jiným zábavám. Čekáme, kdy tito milovníci zábav a aktivit oslaví vánoce večer na Dušičky. Ráno musíme na hřbitov, takže den už je stejně k ničemu, tak aspoň oslavíme večer Štědrý den.“

P.Petr Piťha