Myšlenky na neděli

Často se dnes mluví o přizpůsobení křesťanství pro dnešní svět, nebo o tom, že se vracíme k víře a liturgii prvních křesťanů. Prý je třeba odloupat slupky, které se za 2000 let nabalily na křesťanskou víru.
Jsou-li moderní katolíci na něco hrdí, nejsou tak hrdí na to, že jsou katolíci, jako na to, že jsou moderní katolíci. „Program“ těch lidí by se dal vyjádřit jedinou větou: „Zmodernizovat křesťanství a pokřesťanštit modernost.“ Ale modernost (ta coura!) se tomu směje; a Kristus dostává od svých učedníků omylem o jednu ránu více. (s. 384)
Boží království není na světě ještě ve své plnosti. Boží království je jako semeno, ze kterého roste strom. Křesťanství dneška, není totožné s křesťanstvím prvotním právě tak, jako vzrostlý strom není totožný se semenem, z něhož vznikl.
Jako by byl nerozumný, kdo nevidí v semeni lodyhy, větve, ani listy, ani květy, kdo soudí, že to vše se uměle a zevně přidělává a nevzniká silou samého semene, a tak by zavrhl celý budoucí strom, právě tak nerozumně si počíná každý, kdo odmítá složitější, to je více rozvinuté formy Boží milosti v Církvi a stůj co stůj se chce vrátit ke způsobu života prvotní církve. (Solovjev)
Pravý stav viditelné Církve nezáleží v tom, aby se v ní nic nového neobjevovalo, ale v tom, aby nové v ní se objevující neodporovalo starému a nerušilo je, nýbrž je potvrzovalo a rozšiřovalo.
V duchu podobenství o hořčičném zrnku, je třeba chápat i rozvoj dogmatu. Nové dogma není nová pravda, nýbrž stará pravda nově vyjádřená. Není možný dogmatický pokrok, ale je možný pokrok v lidském poznání pravd víry.
Svatý Albert Veliký napsal: „Spíše je možný pokrok věřícího ve víře, než pokrok víry ve věřícím“.

Dominik Pecka, Člověk III. s. 380