Myšlenky na neděli

Historik Josef Flavius, současník Pána Ježíše popisuje krále Heroda jako krále náladového, podezřívavého, který často podléhal výbuchům chorobné pomstychtivosti. Na tyto Herodovy vlastnosti doplatili také dva Herodovy synové, kteří byli obviněni z údajného spiknutí proti svému otci. Co se tehdy stalo, zní neuvěřitelně: byl svolán soud se 150 osobami. Zástupce císařův radil k mírnosti, ale Herodes byl neústupný. Jedním z údajných svědků měl být králův holič. Ten prohlásil, že se jej oba jeho synové snažili přemluvit, aby svému pánovi při holení proříznul hrdlo. Na to prones Herodes nad oběma syny rozsudek smrti. S nimi musel o život přijít i zasloužilý vojenský důstojník a 300 vojáků. Pro jistotu byl zlikvidován i královský holič a všichni udavači. To vše se stalo v době narození Ježíše Krista. Tehdy také nechává Herodes zatknout 6000 farizeů, protože předpovídali příchod Mesiáše.
A za této napjaté situace přicházejí do Jeruzaléma mudrci z Východu. A bez nejmenšího tušení pokládají králi otázku, kterou se tehdy ani bez nejmenšího tušení nikdo neodvážil do ani šeptnout: „Kde je ten právě narozený král Židů?“ Proto Evangelista Matouš píše, že v tu chvíli se zděsil nejenom Herodes, ale s ním i celý Jeruzalém z obavy, že budou opět umírat nevinní. To se také stalo. Z lidského hlediska to byla doba, která byla pro příchod Dítěte, Krále. Bůh však své záměry naplňuje i na vzdory marným lidským úmyslům Boží dílo zlikvidovat.  

Boží působení osvobozuje duši. Oprostí ji od užívání všech nízkých a nervózních machinací, bez nichž se lidská chytrost nemůže obejít. To může být dobré jen pro krále Heroda. Moudří však mají v pokoji jít za svou hvězdou. Dítě potřebuje jen klidně spočívat v náručí matky.
Nepřátelé duše více napomáhají jejím záležitostem, než by jim škodili. Čím více překážek jí chtějí klást do cesty, tím klidněji a svobodněji může jednat. Nevyhýbá se jim, ani se jim podlézavě nedvoří, aby se vyhnula jejich ranám. Používá jejich žárlivost, jejich nedůvěru, jejich pronásledování. Tak žil Ježíš v Judsku a tak žije dodnes v prostých duších. (Causade)