Myšlenky na neděli

Při křtu každého z nás, Bůh bezpodmínečně o nás vyslovil, tak jako při Ježíšově křtu: Ty jsi můj milovaný syn, ty jsi moje milovaná dcera. Bůh miluje každého z nás zvláštní láskou. To je jedna z nejobyčejnějších náboženských myšlenek, a přece je podivná, že bychom jí málem nevěřili. Bůh nás lidi nevidí jen jako masu a množství. Tak jako budeme každý sám o sobě odděleně od ostatních stát jednou před Božím soudem, tak jsme vždy stáli každý zvlášť jako jednotlivec před zrakem jeho bezmezné lásky. Od věčnosti Bůh stanovil, že mne stvoří, nikoli jen dalšího nového člověka, ani ne pouze jako dítě mých rodičů, nového obyvatele rodné země, další duši, aby konala dílo tohoto století, ale rozhodl se, že stvoří mne, tak jak jsem, mne, jak mne znají jiní lidé, odlišného od všech, které kdy stvořil do této chvíle a odlišného ode všech, které stvoří později. Nesčetné možné lidi Bůh nestvořil. Snad by jej uctívali tisíckrát lépe než já. Snad by byli lepší, svatější, zajímavější než já. Ale na mně bylo cosi, co nelze vyjádřit, a tomu dal přednost. Boží láska utkvěla na čemsi zvláštním na mně. Byl jsem to já se svými individuálními zvláštnostmi, má velikost, podoba, způsob, můj zvláštní svéráz, jedinečná, s nikým se nekryjící duše, tuto mou osobnost oblíbila si jeho tichá a věčná láska a proto mě stvořil a přijal za své milované dítě a dědice jeho pokladů. (D.Pecka, Světlo a život)
Křtem dostává člověk rodinu, která je větší, silnější, věrnější, otevřenější a početnější než jeho vlastní rodina. Je to rodina věřících, rodina církve, která se nebuduje sama a nehledá pouze svou cestu, ale ve spojení s Kristem je napojena na věčné Boží světlo, na Pravdu, která se pro nás stala Cestou.