Prorok Jeremiáš psal izraelským vyhnancům v Babylóně: Bude to trvat dlouho. (Jr 29,28) Říkám vám, že úpadek v křesťanstvu, mezi kněžími, v řeholních řádech (…) bude trvat dlouho! Ještě sto let! Protože ti, kteří dovolili, aby se koryto řeky vyprázdnilo, je nenaplní! A ti, kteří ztratili cestu, už ji nenajdou. A ti, kteří vytrhali stromy, už novou sadbu nespatří. Nezasluhují si to. Musíme tedy čekat na novou generaci.
Nepočítejte s tím, že se stanete svědkem obecné obnovy - v křesťanstvu, mezi kněžími, v řádech - , která by byla jednohlasně vítána a s nadšením uváděna ve skutek. Složíte proto ruce do klína a budete nečinně čekat?
Žijte svůj křesťanský život i přes obecný úpadek. Dekadence kolem vás, ale bez vlivu na vás. Žijte naplno svůj křesťanský život a příliš nepočítejte s tím, že budete mít vliv na jiné. Nepůjde o roli klasického hrdiny, ani tvůrce mistrovských děl, ani velkého učitele. Bude to role přítele, který jediný zná velký plán a vidí rozsáhlé přípravy k jeho uskutečnění, který jediný chápe, že doba plná omylů neodvrátí Krista Mistra od jeho úmyslu.
Ještě dalších sto let bude každý pravý křesťan odmítat úpadek a bojovat proti němu jen ve svém nitru, v mezích svého vlastního srdce.
Přesvědčení, že „to bude trvat dlouho“, vyvozuji z toho, že všude vládne hojnost a dostatek – avšak čistě materiální. Pro toho, kdo dokáže otevřít oči je duchovní bída víc než zřejmá. Nic nemá trvání, ničemu se nedaří, nikde žádný vzestup. V takové situaci si člověk uvědomí hodnotu věrnosti, ideálu, milosti. A jednoho dne je budou lidé znovu hledat, za cenu všeho ostatního.
Žijeme v době, kdy je třeba hledat hodnoty jako takové a vést kontemplativní život ne proto, abychom mu vyučovali a předávali jej dál, ale proto, že je naším povoláním. S upřímnými následovníky, s mladými lidmi plnými nadšení a učenlivosti se asi nesetkáte. Nežijeme v době snadného šíření duchovních hodnot; buďme o to hlubší a náročnější k sobě. Posilujme tedy své srdce ještě rozhodnějším přilnutím ke svému křesťanskému povolání.
Během následujících let si mnohokrát řeknete: „Kolem mne ale přece nejsou jen průměrní lidé. Bída není tak veliká jak se zdálo. Kdyby Pán chtěl, všechno by mohlo začít znovu.“ Bude to pravděpodobně velmi přesný postřeh. Avšak nechte plynout čas člověka a trpělivě čekejte na čas Boží. Beze smutku, bez údivu. Jedna věc je totiž jistá: Boží čas přichází vždycky poté, co vypršel čas všemu ostatnímu.
Otec Jeroným, Dopisy br. Patrikovi, s. 113.
