Myšlenky na neděli

Apoštolové Jakub a Jan odpovídají Ježíšovi: „můžeme“. Sotva chápali v úplnosti, co vlastně řekli, a přesto ta slova byla vyjádřením jejich skrytého srdce a předzvěstí jejich budoucího jednání. Učinili svůj bezstarostný závazek ze srdce, a tak byl přijat. Apoštolové se s nejistotou odvážili jistého rizika ve víře.
Naší povinností je pro Krista slovo riskovat a vsadit co máme, na to co nemáme. Ve víře riskujeme tehdy,
- když Bohu, modlitbě a návštěvě kostela dáváme přednost před prací a zábavou
- když se mnoho pracuje a podniká – avšak s osamělým srdcem – kvůli jistotě budoucího světa
- když se někdo poté co propadl hříchu, kaje slovem i skutkem
- když říkáme buď vůle tvá, i když by nás měli opustit naši nejbližší
Mnohokrát jsme riziko víry už podstoupili:
Nejprve při biřmování; když slibujeme to, co při nás na křtu slibovali jiní, a při tom nemůžeme chápat, co všechno vlastně slibujeme, takže spíš důvěřujeme Bohu, že nám to postupně zjeví, a dá nám v každé době patřičnou sílu.
Anebo ti, kdo přijímají kněžské svěcení, slibují a nevědí co je kněžství, co všechno budou muset obětovat a vystát.
Také manželé si řekli: můžeme a nevědě, do čeho šli, a možná si při tom si ve své prostotě mysleli, že si jen volí poklidný jednoduchý život.
A tak okolnosti doby stále znovu rozmanitě vedou lidi v určitých chvílích, aby kvůli víře zvolili tu nebo onu cestu. Nevědí, kam je proud nese. Nevidí konec své pouti. Vědí jen, že je správné dělat to, co právě dělají; a zevnitř slyší šepot, který je ujišťuje, stejně jako ujistil oba svaté bratry, že ať už jejich nynější jednání povede v budoucnu k čemukoliv, s Boží milostí budou stačit. Apoštolové řekli: „Můžeme“, a Bůh je vzal za slovo, a i když nevěděli, do čeho jdou, získali korunu vítězství jako náš Pán Ježíš Kristus.

bl. John kardinál Newman, Rizika víry, s. 83