Myšlenky na neděli

Jedna z věcí, které rozhodují o tom, přijde-li kdo k spatření tváře Boží, či zůstane-li věčně odloučen od tohoto oblažujícího pohledu je vztah člověka k místu, které si Bůh vyvolil, aby na něm přebýval mezi lidmi.

Josef a Maria ukázali svým příkladem, že návštěva Chrámu není věcí vedlejší, ale věcí podstatnou.

Jsou dva druhy lidí: ti, kteří „chodí do kostela“ a ti, kteří „nechodí do kostela“. Jako je zpověď docela případné slovo pro svátost pokání, tak je „chození do kostela“ vhodný výraz pro víru a život z víry, pro zdůvodnění naděje na život věčný.

Kupodivu, právě v Chrámě Josef a Maria ztratili všechno, co mělo největší význam pro jejich život. Ztratili to nejcennější, avšak Josef neztratil Marii, ani Maria neztratila Josefa; mohli spolu v Chrámě hledat svého Boha.

Hledali ho s bolestí. Josef s Marií se vrátili do Chrámu, šli najisto, protože doufali, že tam najisto naleznou Boha, který tak netušeně zmizel z jejich blízkosti. Šli si do Chrámu pro svého Boha a pro svou radost. Řekli si o něho a Bůh je vyslyšel. Jak by je nemohl vyslyšet, když za ním do Chrámu přišli a řekli si o Něho? Kdokoli spěchá do Chrámu, aby našel v Chrámě život, aby se mu vyplnil jsen jeho touhy, obětuje sice tělesnou námahu, ale získává všechno.

Ježíš nalezený v Chrámě je sladší než Ježíš do Chrámu přivedený, láska vyzkoušená je blaženější než láska počáteční, Ježíš zjevující se je hodnější povšimnutí, než Ježíš skrytý.

Josef a Maria si z druhé návštěvy chrámu odvádějí Ježíše jako rozhojněný poklad dobra, jako předmět stupňovaného potěšení. Ale i jeden z manželů nalézá druhého manžela láskyhodnějším proto, co na něm nově spatřil, proto, co se událo při tom druhém navštívení Svatého svatých.

Maria v chrámě mluví k svému Synu za Josefa, přitom nijak neoslabuje postavení Josefovo: „Hle otec tvůj a já…“ Josef objevuje v Marii uctivost, Mariinu poddanost, Mariinu pozornost. Zná tyto ctnosti Mariiny odjakživa, ale jak jsou milé, nekonečně milé, ve svatyni Boží, před obličejem Božím.

Maria objevuje na Josefovi při vrácení do Jeruzaléma znovu spravedlnost, i veškerou důstojnost a úctyhodnost svého muže. Což neumíral úzkostí, když ona pozbyla Dítě, kterému nebyl tělesným otcem? Když Ježíše našli, měl promluvit Josef, ale Josef nebyl mocen slova, když byl Ježíš nalezen. Proto promluvila za něho. Proto i Ježíš oslovoval oba „Což jste nevěděli…“ Oba těšil tím, že jim stavěl na oči vůli Otcovu, která je líbezným pojítkem všech.

Jeruzalémský chrám byl po ztrátě Ježíšově Josefem a Marií znovu navštívený, byl od té chvíle pro oba manžely ještě ctihodnější a ještě památnější. Byl místem, kde bylo znovu nalezeno celé jejich štěstí. Bylo tu slaveno veliké shledání, trvalý mír byl odtud odnesen domů. Dítě bylo takřka znovu narozeno. Rodiče byli znovu shledáni bez úhony a láskyhodní. Byl vyzkoušen a oceněn muž i žena, Pěstoun a Matka. Když byl nalezen Bůh, všechno ostatní bylo nalezeno s ním. Bůh byl nalezen, protože byl hledán. Ostatní bylo nalezeno, ačkoli nebylo hledáno.

Svatý Josef Nazaretský, Konstantin Miklík

Josefe, kdysi skrytý, tajemný a mlčenlivý, chudý a neznámý, udřený a umdlévající, nyní vládnoucí a učící, bohatý a mluvící, svěží a kvetoucí ve věčném jaru, rozdávající dary nebes a zjevující hádanky z života pohříženého do všech hlubin božství a člověčenství, dávej nám všecko, co ne­máme a co máme míti, uč nás všemu, nač si vzpomeneme a co máme věděti, vzbuzuj v nás zájem o věci, po nichž netoužíme a kterých po­strádáme, zruš v nás všecky tužby, jež se týkají věcí nicotných a příliš malých, ale na kterých lpíme a si zakládáme! Ježíš jest obnovitel lid­ského štěstí: Ukazuj nám cestu, ty, který znáš tajemství, k tomuto Prameni! Maria jest rozkoší Boží i lidského srdce: dobuď nám její lásky a přízně, odkliď z nás všechen rmut a stín, aby­chom byli účastni jejího utěšujícího pohledu; Jsi Ochráncem Těla Kristova, jeho Církve: pouč nás o tom, co to znamená býti Kristovým údem, býti jeho okem, jeho uchem, jeho srdcem, jeho rukou, jeho hrudí. Ty jsi byl členem rodiny, v níž Ježíš přišel na svět; víš, jak je v rodině nezbytný otec, jak matka, jak dítě; víš, co by znamenala úchylka od povinnosti otcovské, ma­teřské i synovské, úchylka od otcovské lásky, mateřské něhy, synovské oddanosti. Vnukni nám poznání, že právě tak musí každý z nás býti pravým údem Kristovy Církve, živým a zdravým, přijímajícím mízu života, prostředkujícím božský život, údem nezbytným nebo užitečným, jedi­nečným a nenahraditelným, ozdobným nebo kraj­ně potřebným!

Josefe, uč nás práci, protože údy těla musí pra­covati, aby celé tělo žilo. Uč nás však práci, která nezotročuje, nýbrž osvobozuje; která neni­čí, nýbrž posiluje, neztravuje, nýbrž uzdravuje. Nepracuješ jako židé pod faraonovými dráby, pryč od domova, bezvýznamné číslo v nekoneč­ném množství, nýbrž mezi zdmi svého hradu, ať sebe více chudého a prostého, uprostřed své rodiny, závislý jen tolik na svých spoluobčanech, kolik oni jsou závislí na tobě. Jíš svůj chléb jako král, nejíš pečeni nevolníků, ani lahůdky pochleb­níků. Nepracuješ pro ďábla a pro svou hanbu, jako většina lidí, nepracuješ, abys obětoval své síly falešným bohům. Pracuješ mnoho, ale zů­stáváš pánem živého stroje, který ti propůjčil Věčný; neztroskotáváš, protože nejedeš hlava ne­hlava, nýbrž jako ten, který odpovídá Pánu své­mu ze všech věcí. Nauč nás, Josefe, tomu druhu práce, který zušlechťuje Kristovy údy!

Dej nám dobře rozuměti stupnici statků. Chraň nás touhy rychle zbohatnouti, ať hmotně, ať du­chovně. Jedno i druhé zaplétá člověka do osidel, z nichž se nevymotá, protože ztratí bud' smysl duchovní, nebo základ tělesný. Třeba pracovati poctivě a stále, svobodně a rozhodně, pečlivě a vytrvale, bez chvatu a s kázní, s odpočinkem a radostí, podle hřivny a schopnosti, ne jako v herně a v areně, na burse a v bance, na drahách a korábech, které pracují pro slávu Babylona a pro získání všech království světa, jaká nabí­zí satan tomu, kdo se mu chce klaněti. Josefe, Ochránce dětí Božích, nauč nás hledati nejprve království Boží a jeho spravedlnost; ostatní krá­lovství nám budou přidána tolik, kolik jich ovlád­neme, aby nám sloužila, nikoli aby nás pohřbila svou skvělostí a všetečností.

Josefe, dej, ať uchopíme dobra přednější, nabízí­-li je právě nám Dárce dober! Nechtějme pohr­dati svou ctí, ráčí-li nám Pán dávati známky zvláštního vyvolení. Chce-li Kristus, abychom byli jeho rukou, nechtějme býti jenom jeho no­hou. Chce-li, abychom byli jeho jazykem a mlu­vili jeho řečí, nechtějme býti jenom konečky jeho prstů. Ale ovšem také naopak: radujme se ze své nepatrnosti, má-li z ní radost Bůh. Všec­ky údy našeho Pána jsou svaté, velebné a hod­né vší úcty, ale Církev jest tělo, které vytváří Pán svou milostí a vůlí. Josefe Svatý, jako jsi ty uměl říditi své kroky podle božského povelu a užívati své moudrosti tam, kde jsi žádný pokyn shůry nedostával, tak nauč i nás žíti v těle Kristově podle svatého náboženství, ke cti Otce i Syna i Ducha Svatého, pro slávu věčnou a bla­ženost nesmrtelného společenství. Amen!

Svatý Josef Nazaretský, Konstantin Miklík