Myšlenky na neděli

Člověk si dnes myslí, že vše, co dříve očekával jedině od Boha, umí sám. Do tohoto myšlenkového modelu, který se bere jako vědecký, se věci víry jeví jako archaické. Dnešní člověk už nehledá božské tajemství, ale myslí si, že ví všechno a čemu ještě nerozumíme, rozluští jednoho dne věda, pak ovládneme všechno. Dnešní člověk už nepochopí jen tak, že krev Krista na kříži je smírnou obětí za jeho hříchy. Tyto věty jsou sice veliké a pravdivé, ale v celkové struktuře našeho myšlení a našeho obrazu světa nemají místo.

K liturgii mše svaté se nemá přistupovat jako k sebeprezentaci společenství, které si řekne: je důležité, aby do toho každý dal sám sebe, - a nakonec hraje prim opravdu to „já sám“. To, na čem záleží, je, abychom vstupovali do něčeho mnohem většího, abychom vycházeli ze sebe a šli dál. Proto je tak důležité, aby liturgie nebyla tak nějak uplácaná vlastníma rukama. Liturgie je proces, jímž se člověk nechává vést do veliké víry a modlitby církve. Z tohoto důvodu se raní křesťané modlili na východ, k vycházejícímu slunci, symbolu přicházejícího Krista. Chtěli tím ukázat, že celý svět směřuje ke Kristu a On celý tento svět pojímá. Souvislost s nebem a zemí je velmi důležitá. Staré kostely nebyly náhodou stavěny tak, aby sluneční světlo pronikalo do chrámu Páně ve zcela určitou chvíli. Právě dnes, kdy jsme si vědomi významu vzájemného působení Země a vesmíru, bychom měli znovu odhalovat kosmický i historický charakter liturgie.

Liturgie nemá rozměr pouze personální. Já, my, Bůh. Nebo já a historický „kámoš“ Ježíš. Kristus je Pán vesmíru, nebe i země, druhá božská osoba. Proto se modlíme na určitém místě, určitým směrem, v určitém čase: v jistém postavení Země, Slunce, Měsíce. Velikonoce slavíme podle prvního jarního úplňku, podle velikonoc zase jiné svátky. Vánoce slavíme o zimním slunovratu. Kéž bychom byli vnímaví k tomuto kosmickému rozměru liturgie, budeme tím obohaceni, když budeme vědět, že Boha nechválím sám, ale celý vesmír, nebe a země a já mám milost se k tomu připojit.

Například dnešní slavnost 24. červen, slavnost Narození svatého Jana Křtitele. Podle Lukášova evangelia se Jan Křtitel narodil šest měsíců před Narozením Krista. Slunovraty mají v dějinách lidstva velký význam. Protože se od letního slunovratu délka dne krátí, zatímco po zimním slunovratu roste, vidí svatý Augustin v obou termínech slavnostní kosmické potvrzení slov Janova evangelia: „On musí růst, já však se menšit.“ Den se začíná na svatého Jana krátit, aby se o Vánocích začal prodlužovat.

Liturgie nebyla kdysi prostě někým vymyšlena, ale organicky vyrůstala už od Abraháma. Liturgie nás přesahuje. Správný způsob kultu tedy i vztahu k Bohu, je nezbytný pro lidskou existenci. Dotýká se věčnosti. Když tento kult opustíme, když si uděláme svůj kult a budeme uctívat jako izraelité zlaté tele. Kde není správná liturgie, začnou se uctívat falešní bohové.

Podle: Benedikt XVI., Světlo světa, Duch liturgie