Běhařovice, Ratišovice a Stupešice, to je váš domov. Existuje souvislost mezi domovem pozemským a věčným Jeruzalémem. Domov stojí na počátku lidských dějin a věčný Jeruzalém stojí na jejich konci. Na počátku lidských dějin stojí domov Adamův, domov první rodiny. Na začátku života je běhařovský kostel, na konci časů zlaté město Jeruzalém. Na počátku osobní historie každého z nás stojí domov a na jejím konci stojí věčný Jeruzalém. Bez perspektivy věčného Jeruzaléma ztrácí domov na své velikosti. Život se v něm vyprazdňuje a stává se nudným. A naopak v jeho perspektivě nejmenší projevy lásky a služby, nejdrobnější věci dostávají nový rozměr. Bez domova není věčnost.
Život člověka a dějiny stojí na dvou základních tajemstvích: na tajemství otřásání a vejití v odpočinutí. Odpočinutí, toť domov. Domov a odpočinutí toť nebeský Jeruzalém. Na jedné straně je odpočinutí, domov a nebeský Jeruzalém; na druhé: otřásání, Babylon a pekelná hlubina.
Když ve Zjevení Janově čteme o Jeruzalémě, čteme tam o tom, co známe z domova, čteme tam o svatbě a o nevěstě. Nevěsta je název ženy, jejíž láska je spořádaná a projevuje se uvnitř domova.
Když tam čteme o Babylóně, čteme o nevěstce. Nevěstka je název ženy, jejíž láska je neuspořádaná a projevuje se vně domova. O Babylóně, který padl, se praví: „Žádný klepot mlýna nebude v tobě už slyšen. Žádné světlo lampy už v tobě nezasvítí. Žádný hlas ženichův a nevěstin nebude v tobě slyšen.“ Co z toho pro nás plyne? Kde nejsou nevěsty, svatby, kde se lidé nežení a nevdávají, kde se nepracuje, neklape mlýn, nejezdí traktory, tam je Babylón, peklo na zemi, to není žádný domov. Domov je místo, kde se pracuje, kde jsou svatby, ženichové a nevěsty, děti, babičky a dědečkové, tety a strýcové.
Domov je ten dům z evangelia, který stojí na skále. Domov staví otec pozemský, domov staví Otec nebeský. Domov je pevným domem v mém nitru. Mohu jezdit z jednoho konce světa na druhý, mohu bydlet v nejkrásnějších městech, ale žádné z nich se nestane mým domovem, který je na určitém místě ve světě a který je především pevným bodem v mém nitru. Nepohne se. V domově začal můj život a domov je ustavičným zdrojem mého života.
Ze všech věcí a skutečností života, které jsou domovem, vychází zvláštní jas. Vychází z nich jas nadpřirozený. Domov se mi stává zdrojem informací o věcech nebeských. V domově všechno pevně stojí, nic v něm není náhodného, všechny věci jsou ozářeny láskou, na všem spočívá oko nebeského Otce, na všem je patrná jeho pořádající ruka. Domov, toť onen dům, který stojí na skále, toť město, které stojí na skále. Město nebeské, město blažené.
Babylon je zjev přechodný, nebeský Jeruzalém zjev konečný. Na konci všeho je buď pevné město, nebo močál.
Duchovní dospívání začíná vylučováním náhod z našeho života. Není náhodné, že jsme se narodili z jistých rodičů v určitém místě v Běhařovicích. Abychom dobře poznali omegu, je třeba znát alfu. Zajímat se o svůj domov, o svoji obec. V alfě je omega v jistém smyslu preformováno, předtisknuto. Abychom poznali, čím se má člověk stát, je nutno poznat Konstantinovy pradědovské cti.
Kde domov můj? Kde domov můj? Zemský ráj to na pohled... Český národ ve své hymně opěvuje domov, teskní po domově, ale ve skutečnosti se staví proti domovu, drancuje domov, buduje Babylón, chlubí se jím.
Dej Bůh, abychom si zamilovali domov,
kéž bychom obec uspořádali tak, abychom tu rádi přebývali.
aby se tu dobře žilo, dobře chodilo a jezdilo,
abychom se do Běhařovic,
Panno Maria, chraň naše domovy!
Podle V. Neuwirtha, Apokalyptický deník, Vcházení do Evropy
