Myšlenky na neděli

V životě člověka jsou malá a velká rozhodnutí. Pohan se v tom lepším případě rozhoduje mezi věcmi dobrými a špatnými podle kritérií svého více nebo méně správného svědomí. Křesťan by měl dělat mnohem víc. Měl by se rozhodovat mezi věcmi božskými a lidskými podle zásad Kristova evangelia. Něco jiného tedy znamená slovo hřích pro opravdového křesťana a něco jiného pro nevěřícího bezbožníka. Paradoxně hřeší více křesťan než pohan, protože poznává věci božské. Kostelní i nekostelní pohané nevidí své hříchy, ani ne tak proto, že by neznali sebe, ale spíše proto, že neznají Boha, jeho zájmy a jeho dary. A tak si mnoho dnešních křesťanů alibisticky říká podobně jako prorok Jeremiáš v prvním čtení : „Nebudu se už o Boží slovo starat a nebudu mluvit jeho jménem, vždyť z toho mám jen utrpení.“ Čím více člověk zná a miluje věci božské, tím více trpí tím, co je jen lidské a nedotčené Boží milostí a přítomností. Dobro a zlo, pravdu a lež je možné poznat jen ve světle toho, co je božské a lidské. Je tak pohodlné zpovídat se z provozních hříchů našeho života, které Boha ani nás příliš netrápí místo toho, abychom si konečně přiznali, že nemáme zájem o věci božské, že se nevzděláváme ve víře, že nevychováváme děti v lásce ke Krista a k církvi a že vlastně Bohu ani nedovolíme, aby k nám promlouval a vedl nás po svých cestách. Kristus jako Bůh a člověk zároveň viděl všechno z dvojí perspektivy : božsky a lidsky. Jak se tyto dva pohledy u něj prolínají je pro nás úžasné tajemství, nad kterým v každém úryvku evangeliu žasneme.  Jako člověk viděl svoje utrpení lidsky a lidsky se ho i děsil. To však, že své utrpení svobodně přijal, ukazuje, že jeho utrpení našlo oporu ve vyšším božském vědomí. Pane Ježíši, vydrž to se mnou trpělivě až do doby, kdy konečně pochopím, že v mém kříži není ztráta, ale zisk.