V jednom paneláku žila se svými rodiči dívka, která se jmenovala Adriana. Měla jen jednoho sourozence, mladšího brášku Jožku, který měl něco přes 2 roky. Měla ho velmi ráda. Hrála si s ním, zpívala mu a učila ho básničky. Byla to velmi povedená rodina, ale nutno podotknout, že nebyla věřící. Avšak nemluvili sprostě a vůbec, neměli žádné ze špatných zvyků, které nevěřící často mívají.

 Jednoho dne Jožka onemocněl velmi vážnou nemocí. Hrozilo mu, že umře. Bylo to velmi smutné. ája (tak jí říkal její bráška) pro to velmi plakala, když se o té nemoci dozvěděla, a nevěděla co má dělat...

Ten čas byl zrovna prosinec. ája ležela v postýlce a přemýšlela, jak by mohla malému Jožkovi pomoci. ' Včera byl Milukáš, škoda, že můj bráška nemohl jít do blízké klubovny vyzvednout si balíček od Mikuláše se mnou!' ( v té čtvrti, kde bydleli nechodil Mikuláš po bytech) Přemýšlela a přemýšlela a přemýšlela..... až usnula.

V noci se jí zdál podivný sen. Viděla velmi krásnou paní, která držela v náručí malého chlapečka, byl asi tak starý, jako jejich Jožka. Oba dva měli okolo hlav dlouhé zářící kroužky a ta paní měla okolo pasu uvázané podivné korálky. Pojednou jí ta paní řekla: ,,Tu máš vezmi si tento růženec" odmotala ty podivné korále, ,,a modli se jej každý večer před spaním, to tvému bratrovi pomůže. Na těch větších růžích tohoto růžence odříkávej: Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá, jako v nebi tak i na zemi, chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny, jako i my odpoštíme naším viníkům a neuveď nás pokušení, ale zbav nás od zlého, Amen. A na těch menších se vždy modli: Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s Tebou. Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný je plod života tvého Ježíš. Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné i nyní i v hodinu smrti naší, Amen. A abys věděla, Jmenuji se Maria a můj maličký ten se jmenuje Ježíš. Zapamatuj si to..."

Najednou sebou ája prudce trhla a probudila se. ,,Co to jen bylo za zvláštní sen? No nějak se mi to mate, nemohu si vzpomenout. A co je tohle..." Vedle ní na posteli ležely nějké korálky. ,,Panenko skákavá! Vždyť to je ten růženec... Ale copak se mi to jen nezdálo?! Počkat, no jasně už si vzpomínám... Ne, to je celé nesmysl, vždyť se mi to opravdu jen zdálo... No, ale ta Maria o které se mi zdálo říkala, ža se musím modlit. Ano o tom jsem jednou slyšela, že to někdy dělá velké zázraky. Musím to alespoň zkusit."A tak se podle Panny Marie modlila každý večer, co jí Maria řekla...

Týden před vánočními svátky se Jožkovi tak přihoršilo, že už mnozí počítali s nejhorším. ája si začínala myslet, že je to celé s tím růžencem podvod, ale kde jinde by se pak ten růženec vzal? Musí se ještě modlit, Jožka ještě neumřel, ještě je stále naděje. Nesmí to teď vzdát.

Ten den, kdy bývá štědrý večer bylo áji velmi úzko, cítila, že se musí stále modlit. A tak neustále opakovala: ,,Otče náš... Zdrávas Maria..." Když už se schylovalo k večeru náhle zazvonil telefon. Zvedl jej tatínek áji: ,,Prosím... Cože?!... To je neuvěřitelné!... To snad není možné!!!... Samozřejmě, hned tam jedeme!!!..."

,,Co je, co se stalo?" Ptala se hned ája. Maminka jen potvrdila otázku pohledem. ,,Představte si... Ale to ani není možné... Maminko!... Jožka... Jožka..." ,,No co je s ním?!" ,,On... volal doktor... náš Jožka... JE úPLNĚ ZDRAVý!!!!" ,,No to mi nepovídej" Maminka si tatínka měřila nevěřícným pohledem, Ale ája se vrhla tátovi do náručí: ,,Opravdu?! Tak na co čekáme, hned pro něho jedeme, ať může s námi strávit štědrý večer." Maminka si taky nakonec dala říci a tak jeli do nemocnice pro svého Jožku.

Když jim ho doktor předával, říkal: ,,Co jsem na této klinice, nikdy se mi nic takového nestalo. Je to úplný zázrak, ale váš syn je úplně zdráv, všechny testy jsou v pořádku. Nevím, jak se to mohlo stát, zrovna mu bylo úplně hrozně, chystali jsme se, že ho půjdeme operovat, ale když jsme ho otevřeli, žádné vady jsme nenašli. Pak jsme mu udělali ty testy a najednou jsme zjistili, že je úplně v pořádku. No tady ho máte."

Ten večer si všichny připadali, že jsou ta nejšťastnější rodina na světě. A ten večer jim také ája řekla o tom růženci, a vůbec o všem, co se jí přihodilo. Všichni se rozhodli, že se stanou věřícími a nechají se pokřtít...

(o 25 let později)

,, ...a ájo, jak to se mnou vůbec bylo, když jsem byl malý. Nikdy jste mi o tom nic neřekli. A teď, když už jsem knězem, tak se na tebe určitě nebudu zlobit, když mi to řekneš." ,,To máš tak Jožko, tedy otče, když jsi byl malý, nebyli jsme vůbec věřící. Jednou jsi onemocněl a...." A tak mu to všechno vyprávěla a až mu to všechno dovyprávěla, řekl otec Jožka zamyšleně : ,,A víš, že tu noc kdy se ti to zdálo tak ten další den má Panna Maria svátek?..."