Nebojme se!

Máme za sebou setkání v Madridu...

Všichni jsme si odnesli mnoho zážitků... a to i zážitků duchovních... A v tomto článku bych se chtěl k některým duchovním zážitkům vrátit...

Když se tak zpětně podívám, byli jsme v Madridu hodně povzbuzováni k tomu, aby jsme se nebáli... Aby jsme se nebáli a hlásali Krista a jeho Evangelium ve svém okolí. A právě nad tímhle pořád přemýšlím...

V Madridu jsme všichni nosili trička kterými jsme dávali něco najevo... Mnoho z nás také nosilo viditelně na krku Kříže, které jsme dostali... Nikdo jsme se za to nestyděli, bylo to úplně normální a bylo to krásné...

Byli jsme vyzýváni, aby jsme evangelizovali své okolí... Tak si říkám, jak by bylo krásné, kdyby jsme i v česku se takhle otevřeně hlásili ke křesťranství...

Česká Republika je nejateističtější země v Evropě... Žijeme v zemi, kde křesťanství v této době je ve společnosti celkem nepopulární- když se podíváme kolem sebe, vidíme to jasně: málokdo má odvahu vzít si na sebe viditelně nějaké znamení toho, že se aktivně hlásíme ke křesťanství; ještě méně lidí je schopna se třeba přežehnat při modlitbě před jídlem (například v restauraci, školní jídelně atd.).

Přiznejme si to otevřeně: My češi máme problém s tím otevřeně se přiznat ke křesťanství- bojíme se, stydíme se, říkáme si co by řekli ostatní, kdybychom veřejně propagovali křesťanství... Myslím, že všichni už jsme se setkali se situací, kdy jsme se museli přiznat ke křesťanství- a víme, jaký to byl ,,bobřík odvahy". Možná jsme zažili nepochopení spolužáků, kteří měli legraci z toho, že jsme věřící...

Stydíme se... Ale za co se stydíme?

V Madridu jsme mohli vnímat krásné společenství prima lidí, kteří jsou rádi, že jsou křesťané...

Za Ježíše se také jistě nestydíme- On je náš přítel, který nás má rád a je ochoten pro nás udělat vše...

Za naději na věčný život se také nestydíme, protože bez ní bychom si asi nedokázali svůj život představit...

Nemáme se za co stydět...

V Madridu jsme byli vyzýváni ať se nebojíme, ať evangelizujeme své okolí...

Tak si představuji, jak by bylo krásné, kdyby jsme i v ČR nosili hrdě kříže (které jsme měli na krku v Madridě)... No zkuste si to představit: jdete po ulici a potkáte člověka (nebo více lidí) s křížem na krku- jaká by to byla síla...

Já vím: evangelizace našeho okolí není jen veřejná propagace náboženských symbolů, ale hlavně skutečný život podle evangelia (z kterého jde cítit Láska, podle které poznají nás- křesťany)...

Ale i to, že si na sebe vezmeme třeba ten křížek je evangelizace...

Ježíš řekl: ,,Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi" (Mt 10, 32)

Byli jsme vysláni evangelizovat... Nebojme se...

Otázka pro zamyšlení (popřípadě pro odpověď v komentáři pod článkem ;-)  )

Jakým způsobem evangelizuješ ve svém okolí?