Bylo to 6. února kolem čtvrt na devět.
Bydlela jsem tehdy v Ouage, nedaleko
Dijonu. Jela jsem na nákupy Peugeotem
205-combi. Na křižovatce jsem zjistila,
že nevidím dál než na pár metrů – byla
strašná mlha! Rozsvítím světla, rozhlédnu
se napravo, nalevo. Jsem nervózní z té
mléčné kaše a ještě jednou se podívám
doleva a doprava, znovu doprava a vyjedu.
Najednou slyším prudké skřípění brzd
a vidím nalevo auto řítící se přímo na mě.
,,Proč jsem se znovu nepodívala doleva?“
napadne mě ve zlomku vteřiny. Prásk.
Cítím, jak se plech deformuje, ale zdá se,
že konstrukce auta je v pořádku a všechny
moje končetiny také.
Vystoupím z auta a vidím mladou
řidičku druhého vozu. Bohu díky je
v pořádku. Hned ji ujistím, že zavinění
je na mé straně a odstavíme auta stranou
vozovky.
Té dívce je tak osmnáct devatenáct,
je v šoku, vyděšená a neustále opakuje:
„Máma mě už nikdy nenechá řídit! Jak jí
to vysvětlím?!“
„Poslyš, je to moje chyba, vysvětlím jí
to.“
Zavolám její mamince, která mě
požádá, abychom sepsali oznámení
o nehodě u nich doma. „S radostí, jen je
třeba vyměnit kolo.“ („Hm... hm... takže
jak že se to dělá s tím heverem?“ běží mi
hlavou). Otevřu kufr a vytáhnu hever.
Ale jen co se sehnu ke kolu, zastaví u nás
modrý citroën. Zvednu se a vidím, že
vystupuje pán kolem šedesátky. Je středně
vysoký, má knírek a ptá se, co se přihodilo.
Vysvětlím mu to, načež mi vezme
z ruky hever a vymění kolo. Nic neříká,
prostě jedná. Dívka je v takovém šoku,
že se věnuji jí a nemám čas s ním mluvit,
ale všímám si, s jakou zručností pracuje.
V rekordním čase skončí a odjede.
K mému překvapení ovšem citroën
nepokračuje svou cestou, ale vrací se,
odkud přijel. Obrátím se na tu slečnu:
„To je ale zvláštní, ten pán nic neřekl!“
„To je pravda.“
Později během dne nad tím ještě přemýšlím
a zarazí mě s jakou lehkostí, samozřejmostí
a elegancí se tento muž, ne už
nejmladší, pohyboval, jak se sehnul k heveru
s téměř rovnými zády, jistota jeho
gest... Jako by jeho zručnost cosi naznačovala...
A proč se vrátil stejnou cestou? Přišel
kvůli mně či kvůli nám? Nevím, kdo
byl ten člověk, který se objevil s takovou
prozřetelností a skromností, ani odkud
přišel. Ale ráda si představuji, že to třeba
byl anděl.
Andělé jsou dneska v módě. Jsou ve filmech,
v knihách... Věříte na ně?
V krédu vyznáváme, že Bůh je Stvořitelem
všeho viditelného i neviditelného – a mezi
neviditelné patří také andělé.
Dlouho jsem tomu vůbec nevěnovala
pozornost. Ale jako studentka jsem hodně
jezdila autostopem a vždycky, když se mě
lidé ptali, jestli nemám strach, odpovídala
jsem: „Mám anděla strážného.“ Říkala
jsem to jen tak, ale dnes s odstupem vidím,
že nade mnou můj anděl strážný opravdu
bděl.
Je vlastně dost divné, že jsem si dokázala
nevšimnout andělů v Bibli, když
si uvědomím, kde všude se vyskytují.
Zahradu Eden hlídají cherubíni (Gn 3,23),
Jákob vidí anděly ve snu, v Tobiášově příběhu
je hlavní postavou archanděl Rafael,
anděl oznamuje narození Samsona...
V Novém zákoně oznamuje archanděl
Gabriel Marii, že bude matkou Spasitele,
andělé zvěstují pastýřům Ježíšovo narození,
andělé obsluhují Krista na poušti,
anděl ho utěšuje v Getsemanské zahradě,
andělé oznamují ženám vzkříšení...
Jsou prostě všudypřítomní! Jednou
jsem pozorně četla texty zvěstování
a všimla si, že o Zachariášovi se píše, že
se ulekl při pohledu na anděla (Lk l,12),
zatímco o Panně Marii, že se ulekla nad
jeho slovy (Lk l,29). Maria se nelekla
anděla, lekla se andělových slov. Možná
byla zvyklá vídat anděly? To by pro tu,
která je Neposkvrněným Početím, nebylo
nijak překvapivé...
Andělé skutečně existují. Při každém
slavení eucharistie jsou kolem oltáře, náš
anděl strážný nás neztrácí z očí. Někteří
lidé mu dají jméno a povídají si s ním,
prosí ho o pomoc, děkují mu nebo mu
dávají různé malé úkoly – postarat se o tu
nebo onu kamarádku/kamaráda apod.
Zdá se mi, že by našeho anděla strážného
možná víc potěšilo, kdybychom se
obraceli k Bohu. Andělé jsou sluhové Boží,
slouží mu, chválí ho a uctívají. A my?
Komu sloužíme my?
sestra Marie od Navštívení
(Krásný žebrák, KNA, 2011 – viz
upoutávka v bočním sloupci)
Zdroj: Časopis "Milujte se!"
Komentovat mohou pouze přihlášení uživatelé