Otče náš

Otče náš


Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.

Buď vůle tvá jako v nebi, tak i
na zemi.
Chléb náš vezdejší
dej nám dnes.

A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme
našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Amen.

Pater noster, qui es in cælis,
sanctificétur nomen tuum.
Advéniat regnum tuum.

Fiat volúntas tua, sicut in cælo et
in terra.
Panem nostrum quotidiánum
da nobis hódie.

Et dimítte nobis débita nostra,
sicut et nos dimíttimus
debitóribus nostris.
Et ne nos indúcas in tentatiónem,
sed líbera nos a malo.
Amen.

 

 

sv. František z Assisi, 3.7. 2008

Inspirativní rozšíření modlitby Otče náš od jednoho z největších katolických světců, sv. Františka z Assisi (1181/82-1226).

763.jpgOtče náš nejsvětější, Stvořiteli náš, Vykupiteli, Spasiteli a Utěšiteli! Jenž jsi na nebesích: v andělích a ve svatých, když je osvěcuješ k poznání. Neboť ty jsi Světlo, ó Pane, když je rozžhavuješ k lásce, neboť ty jsi Láska, Pane, když v nich přebýváš a naplňuješ je blažeností, protože ty jsi, Pane, nejvyšší dobro, věčně dobrý, od něhož je všechno dobré a bez něhož nic není dobré.

Budiž posvěceno tvé jméno: Ať je v nás tvé poznání jasné, abychom porozuměli, jaká je šířka tvých darů, délka tvých přislíbení, velebnost tvé velikosti a hloubka tvých soudů.

Přijď k nám království tvé!; abys v nás panoval milostí a dal nám přijít do svého království, kde je jasné patření na tebe a tvá dokonalá láska ve sladkém společenství a v ustavičném požívání.

Staň se tvá vůle jako na nebi, tak na zemi; abychom tě milovali celým srdcem, majíce tebe stále na mysli, z celé duše, majíce tě stále ve své touze, z celé vůle, abychom k tobě stále odváděli své tíhnutí a ve všem vyhledávali jen tvou čest; ze všech sil zasvě­cujíce všechny své síly duše a všechny síly těla služ­bě jen tvé lásce a abychom také milovali svého bližního jako sebe samého, přitahujíce všechny podle svých sil ke tvé lásce, radujíce se z jejich radosti jako ze svých a majíce soucit s jejich neštěstím, nikdy ni­komu neškodili.

Chléb náš vezdejší dej nám dnes: svého milého Syna, našeho Pána Ježíše Krista na památku, k porozumění a uctění tvé lásky, kterou k nám všem měl a všech jeho slov a činů a bolestí za nás.

A odpusť nám naše viny: Podle své nevýslovné milosti silou hořkého Utrpení svého milovaného Syna, našeho Pána Ježíše Krista a pro zásluhy a pří­mluvy blahoslavené Panny Marie a všech tvých vyvolených.

Jako i my odpouštíme našim viníkům: a co úplně neodpouštíme, to nám, Pane, pomoz odpustit, aby­chom své nepřátele milosrdně milovali pro tebe a abychom se za ně přimlouvali z dobrého srdce a ni­komu zlé nespláceli zlým a měli dobrou vůli všem pro tebe činit dobře.

A neuvoď nás v pokušení, ani v otevřené, ani ve skryté, ani v okamžité, ani v těžce tísnivé.

Ale zbav nás od zlého minulého, přítomného i budoucího. Amen.

(Laudes 119. Převzato s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 1, 1939. Mírně jazykově upraveno redakcí RTh.)

Zdroj

http://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=334


Vyhledávání na stránkách