Online Bible | Ekumenický překlad

Roku stého sedmdesátého druhého shromáždil král Démétrios svá vojska a odešel do Médie opatřit si posily do boje proti Trýfónovi.

Když se Arsakés, král Persie a Médie, doslechl, že Démétrios vtáhl na jeho území, poslal jednoho ze svých vojevůdců, aby jej zajal živého.

Ten vytáhl, porazil Démétriovo vojsko, jeho zajal a přivedl k Arsakovi, který ho vsadil do vězení.

Za dnů Šimeónových žila judská země v klidu. Usiloval o dobro pro svůj lid a jim se líbila jeho moc a sláva po všechny dny.

Ke vší své slávě se zmocnil i Jafy, aby měl přístav a přístup k ostrovům v moři.

Rozšířil území pro svůj národ a ovládl zemi.

Propustil četné zajatce, opanoval Gezer, Bét-súr i hrad, ze kterého vymýtil poskvrny, nikdo se mu nemohl postavit na odpor.

Starci sedali na náměstích a rozmlouvali o obecném dobru, mladíci se odívali slávou a válečnou zbrojí.

Městům dodával potraviny a zřídil z nich ozbrojené pevnosti, takže jeho jméno bylo chvalně známé až na okraj světa.

Uvedl do země pokoj a Izrael se mohl těšit z radostného života.

Každý seděl pod svou vinnou révou a pod svým fíkovníkem a nebyl nikdo, koho by se musel bát.

Ze země zmizel každý, kdo by jim vyhrožoval válkou, protože všichni nepřátelští králové byli tehdy potřeni.

Podporoval všechny ubohé ze svého lidu, zkoumal Zákon a odstranil všechny svévolníky a zločince.

Měl v úctě svatyni a obohatil ji dalším vybavením.

Když se v Římě a též ve Spartě dozvěděli, že Jónatan zemřel, velmi je to zarmoutilo.

Když pak uslyšeli, že veleknězem se po něm stal jeho bratr Šimeón a že vládne zemi a v jejích městech,

napsali mu na bronzových deskách, že s ním obnovují smlouvu o přátelství a spojenectví, kterou uzavřeli s jeho bratry Judou a Jónatanem.

Ty desky pak byly přečteny před shromážděním v Jeruzalémě.

Opis listu, který poslali Sparťané, zní takto: „Vládcové Sparťanů a celé město zdraví velekněze Šimeóna, starší, kněžstvo a celý národ židovský, naše bratry.

Vyslanci, které jste poslali k našemu lidu, nám vyprávěli o vaší slávě a vážnosti a my jsme měli z jejich příchodu radost.

O tom, co nám prohlásili v radě lidu, jsme učinili tento zápis: Núménios, syn Antiochův, a Antipatér, syn Jásonův, vyslanci židů, k nám přišli, aby s námi obnovili přátelskou smlouvu .

Shromáždění s potěšením přijalo tyto muže, vzdalo jim poctu a dalo vložit opis jejich řeči do knih veřejných výnosů, aby spartský lid na ně nikdy nezapomněl. Opis toho pořídili pro velekněze Šimeóna.“

Šimeón potom poslal Núménia do Říma s velkým zlatým štítem vážícím tisíc min, aby potvrdil spojenectví s Římany .

Když se o tom dozvěděl lid, říkali: „Jak se odměníme Šimeónovi a jeho synům?

Chrabře se projevil on i jeho bratři, celá rodina jeho otce! Vedl boj proti nepřátelům Izraele a dobyl mu svobodu!“ Vyryli pak nápis na bronzových deskách a umístili na sloupy na hoře Sijónu.

Nápis zněl takto: „Osmnáctého dne měsíce elul, roku stého sedmdesátého druhého, ve třetím roce Šimeónova velekněžství v Asaramelu

na velkém shromáždění kněží a lidu, vůdců národa a starších země bylo nám oznámeno toto:

Zatímco se naše země zmítala v častých válkách, Šimeón, syn Matitjáše, kněz ze synů Jójaríbových, a s ním jeho bratři vydali se v nebezpečí a postavili se na odpor nepřátelům svého národa, aby byla zachována svatyně a Zákon, čímž velmi proslavili svůj národ.

Nepřátelé chtěli vtrhnout do jejich země a vztáhnout ruce na svatyni.

Tu se postavil na odpor Šimeón a bojoval za svůj národ. Ze svého majetku věnoval mnoho peněz, aby vyzbrojil muže z vojska svého národa a vyplácel jim žold.

Opevnil města Judska i Bét-súr na hranicích Judska, kde dříve byla zbrojnice nepřátel, a usadil tam posádku z židovských mužů.

Opevnil také přímořskou Jafu a Gezer na hranicích s Ašdódem, kde dříve sídlili nepřátelé, usadil v něm židy a uložil tam potřebné zásoby, aby se tam udrželi.

Lid viděl Šimeónovu věrnost i to, jak hleděl oslavit svůj národ, a ustanovil ho svým vůdcem a veleknězem v uznání toho, co všechno vykonal, za jeho spravedlnost a věrnost, kterou zachoval svému národu, a za úsilí všemi způsoby vyvýšit svůj lid.

Za dnů jeho vlády se mu podařilo vyhnat ze země nepřátele, i ty z Jeruzaléma, města Davidova, kteří si tam vybudovali hrad a z něho dělali výpady, poskvrňovali okolí svatyně a zneuctívali toto posvátné místo.

Usadil tam židovské muže; hrad zpevnil, aby chránil kraj i město, a zvýšil též jeruzalémské hradby.

Potom mu král Démétrios potvrdil velekněžský úřad,

učinil ho svým přítelem a s velkou slávou mu udělil vyznamenání.

Slyšel totiž, že i Římané nazývají židy přáteli, spojenci a bratry, že s poctami přijali Šimeónovy vyslance

a že se židé a jejich kněží usnesli, aby byl Šimeón natrvalo jejich vládcem a veleknězem, dokud by nepovstal zaslíbený věrný Prorok.

Že ho učinili svým vojevůdcem, že se stará o svatyni a sám ustanovuje ty, kdo spravují její záležitosti, že je správcem země, výzbroje a pevností.

Není dovoleno nikomu z lidu ani z kněží cokoli z toho zrušit, protivit se jeho nařízením, bez jeho vědomí svolávat shromáždění v zemi, oblékat se do purpuru a nosit zlatou sponu.

Kdo by se proti tomu provinil nebo tomu odporoval, bude hoden potrestání.

Všechen lid se usnesl uložit Šimeónovi, aby se řídil těmito ustanoveními.

Šimeón to přijal a souhlasil, že bude veleknězem, vojevůdcem a knížetem židů i kněží, ochráncem všech.

Usnesli se, aby tento zápis byl vryt do bronzových desek, umístěných na důstojném místě v nádvoří svatyně.

Opis má být uložen v pokladnici a bude majetkem Šimeóna a jeho synů.“