Online Bible | Ekumenický překlad

Jedna z žen prorockých žáků úpěnlivě volala k Elíšovi: „Tvůj služebník, můj muž, je mrtev. Ty víš, že se tvůj služebník bál Hospodina. A teď přišel věřitel, aby si vzal obě mé děti za otroky.“

Elíša jí řekl: „Co mohu pro tebe udělat? Pověz mi, co máš doma.“ Odpověděla: „Tvá služebnice nemá v domě nic než baňku oleje.“

Řekl jí: „Jdi, vypůjč si venku nádoby ode všech svých sousedů, prázdné nádoby, ale nespokojuj se s málem.

Pak jdi domů , zavři za sebou a za svými syny dveře a nalévej do všech těch nádob; plné dávej stranou.“

Odešla od něho a zavřela za sebou a za svými syny dveře. Ti jí podávali nádoby a ona nalévala.

Když nádoby naplnila, řekla svému synu: „Podej mi další nádobu.“ On jí odvětil: „Už tu žádná nádoba není.“ Tu přestal olej téci .

Šla to sdělit muži Božímu. Ten jí řekl: „Jdi prodat olej a vyrovnej svůj dluh. Potom budeš se svými syny žít z toho, co zbude.“

Jednoho dne procházel Elíša Šúnemem. Tam byla znamenitá žena. Ta ho přiměla, aby u ní pojedl chléb. Kdykoli pak tudy procházel, zašel tam, aby pojedl chléb.

Řekla svému muži: „Hle, vím, že muž Boží, který kolem nás často chodívá, je svatý.

Udělejme malý zděný pokojík na střeše a dejme mu tam lůžko, stůl, stoličku a svícen. Kdykoli k nám přijde, může se tam uchýlit.“

Jednoho dne tam opět přišel, uchýlil se do pokojíku na střeše a ulehl tam.

Pak řekl svému mládenci Géchazímu: „Zavolej tu Šúnemanku!“ Zavolal ji a ona před něj předstoupila.

Pravil mu: „Řekni jí: ‚Hle, staráš se o nás se vší péčí. Co bych pro tebe mohl udělat? Mám se za tebe přimluvit u krále nebo u velitele vojska?‘“ Odpověděla: „Bydlím spokojeně uprostřed svého lidu.“

I otázal se Elíša: „Co bych pro ni mohl udělat?“ Géchazí odvětil: „Přece něco . Nemá syna a její muž je starý.“

Tu řekl Elíša : „Zavolej ji.“ Zavolal ji a ona zůstala stát u vchodu.

Řekl: „V jistém čase, po obvyklé době, budeš chovat syna.“ Ona řekla: „Ne, můj pane, muži Boží, nelži své služebnici!“

Ale žena počala a v jistém čase, po obvyklé době, porodila syna, jak jí Elíša předpověděl.

Když dítě vyrostlo, vyšlo jednoho dne k otci za ženci.

Řeklo svému otci: „Má hlava, ach , má hlava!“ On přikázal mládenci: „Dones je matce.“

Ten je odnesl a odevzdal matce. Sedělo jí na kolenou až do poledne a zemřelo.

Ona vyšla nahoru a uložila je na lůžko muže Božího, zavřela za ním a vyšla.

Pak zavolala svého muže a řekla mu: „Pošli mi jednoho z mládenců a jednu oslici. Pospíším k muži Božímu a vrátím se.“

On řekl: „Proč jdeš k němu dnes? Není novoluní ani den odpočinku.“ Řekla: „To je v pořádku.“

Osedlala oslici a řekla svému mládenci: „Poháněj ji a běž, nezdržuj se kvůli mně v jízdě, leč bych ti řekla.“

I jela, až přišla k muži Božímu na horu Karmel. Jak ji muž Boží zdálky spatřil, řekl svému mládenci Géchazímu: „Hle, to je ta Šúnemanka.

Běž jí naproti a zeptej se jí: ‚Je vše v pořádku s tebou, s tvým mužem i s tvým dítětem?‘“ Ona řekla: „V pořádku.“

Ale když přišla k muži Božímu na horu, chopila se jeho nohou. Géchazí přistoupil a chtěl ji odstrčit. Muž Boží však řekl: „Nech ji, má hořko v duši. Hospodin mi to zatajil a neoznámil mi to .“

Ona řekla: „Což jsem si syna od svého pána vyžádala? Což jsem neříkala, abys mě nešálil?“

Ale chlapcova matka řekla: „Jakože živ je Hospodin a jakože živa je tvá duše, nepustím se tě!“ I povstal a šel za ní.

Géchazí je předešel a položil hůl na chlapcovu tvář, ale ten se neozval a nic nevnímal. Vrátil se tedy vstříc Elíšovi a ohlásil mu: „Chlapec se neprobudil.“

Elíša vešel do domu, a hle, mrtvý chlapec byl uložen na jeho lůžku.

Vstoupil, zavřel dveře, aby byli sami, a modlil se k Hospodinu.

Pak se zdvihl, položil se na dítě, vložil svá ústa na jeho ústa, své oči na jeho oči a své dlaně na jeho dlaně; byl nad ním skloněn, dokud se tělo dítěte nezahřálo.

Potom se obrátil a prošel se domem sem a tam. Vrátil se a sklonil se nad chlapcem; ten sedmkrát kýchl a otevřel oči.

Vstoupila, padla mu k nohám a poklonila se až k zemi. Pak si vzala svého syna a odešla.

Jednou, když byl v zemi hlad, vrátil se Elíša do Gilgálu. Proročtí žáci seděli před ním. Tu řekl svému mládenci: „Přistav velký hrnec a uvař prorockým žákům polévku.“

Jeden z žáků vyšel na pole nasbírat zeliny. Našel polní popínavou rostlinu a sesbíral z ní plný šat polních tykví. I přišel a rozkrájel to do hrnce na polévku, aniž to kdo znal.

Pak to nalili těm mužům k jídlu. Když trochu polévky snědli, vzkřikli: „V hrnci je smrt, muži Boží!“ A neodvážili se jíst.

Potom přišel jakýsi muž z Baal-šališi a přinesl muži Božímu chléb z prvního obilí, dvacet ječných chlebů, a v ranci čerstvé obilí. Elíša řekl: „Dej to lidu, ať jedí.“

Ten, který mu přisluhoval, namítl: „Cožpak to mohu předložit stu mužů?“ Ale on odvětil: „Dej to lidu, ať jedí, neboť toto praví Hospodin: ‚Budou jíst a ještě zůstane.‘“

Předložil jim to a oni jedli a ještě zůstalo podle Hospodinova slova.