Online Bible | Ekumenický překlad

O Moábovi: Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: „Běda, zahubeno bude Nebó. Zahanben, dobyt bude Kirjatajim. Zahanben bude nedobytný hrad a naplněn děsem.

Už je po chloubě Moábově v Chešbónu, zamýšlejí proti němu zlo: ‚Vzhůru, vyhlaďme jej, ať není ani pronárodem!‘ Také ty , Madméne, zajdeš, meč půjde za tebou.

Slyš křik z Chóronajimu. ‚Zhouba a veliká zkáza!‘

Roztříštěn je Moáb! Je slyšet úpění jeho nejmenších.

Do svahu lúchítského půjde v usedavém pláči. Ze stráně chóronajimské uslyší protivníci úpění nad zkázou.

‚Utecte, zachraňte se, budete jako jalovec na poušti!‘

Protože spoléháš na své činy a na své poklady, i ty budeš dobyt! A Kemóš půjde s přesídlenci, spolu s ním jeho kněží a velmožové.

Na každé město přitáhne zhoubce, žádné město se nezachrání. Dolina zahyne, rovina bude zahlazena, jak praví Hospodin.

Dejte Moábovi květ, neboť musí odejít, jeho města budou zpustošena, nikdo v nich nebude bydlet.

Proklet buď, kdo koná Hospodinovo dílo nespolehlivě! Proklet buď, kdo odpírá jeho meči krev!“

„Moáb byl bezstarostný od svého mládí, klidně si hověl na svém kalu. Nebyl přelíván z nádoby do nádoby, nebyl přestěhován. Proto si podržel svou příchuť, jeho vůně se nezměnila.“

„Proto hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, a pošlu na něj ty, kdo stáčejí víno , a ti jej stočí, jeho nádoby vyprázdní a jejich měchy roztrhají.

A Moáb bude zahanben kvůli Kemóšovi tak, jak byl zahanben dům izraelský kvůli Bét-elu, v nějž doufal.“

„Jak můžete říkat: ‚Jsme bohatýři, válečníci schopní boje?‘

Zahuben bude Moáb, na jeho města vytáhne nepřítel , jeho nejlepší jinoši klesnou jako na porážce, je výrok Krále, jehož jméno je Hospodin zástupů.

Blíží se bědy, jež dolehnou na Moába. Zlo se na něj rychle řítí.

Projevte mu účast všichni, kdo jste kolem něho, všichni, kdo znáte jeho jméno. Povězte: ‚Jak byla zlomena silná hůl, překrásný prut!‘

Ustup ze slávy, seď a žízni, trůnící dcero dibónská. Vytáhl na tebe zhoubce Moábu, tvé pevnosti zničil.

Stůj na cestě a vyhlížej, ty, jež bydlíš v Aróeru. Ptej se toho, kdo utekl, a té, která unikla. Zeptej se: ‚Co se stalo?‘

Moáb byl zahanben, ztroskotal! Kvilte a úpějte! Oznamte v údolí Arnónu, že Moáb je zahuben.“

Soud přišel na rovinatou zemi, na Cholón, na Jahasu, proti Méfaatu,

proti Dibónu, proti Nebó, proti Bét-diblatajimu,

proti Kirjatajimu, proti Bét-gamúlu, proti Bét-meónu,

proti Kerijótu a proti Bosře i proti všem městům moábské země, vzdáleným i blízkým.

„Moábův roh byl odseknut, jeho paže roztříštěna, je výrok Hospodinův.

Opojte ho, protože se vyvyšoval nad Hospodina! Moáb se udáví svým zvratkem, také on bude na posměch.

Což tobě nebyl Izrael na posměch? Byl snad dopaden mezi zloději, že potřásáš hlavou , kdykoli o něm mluvíš?“

„Opusťte města, usaďte se na skalisku, obyvatelé Moábu! Buďte jako holubice, která hnízdí nad samou propastí.

Slýchali jsme o pýše Moába přepyšného, o jeho domýšlivosti, o pyšné jeho povýšenosti, o jeho nadutém srdci.

Já znám, je výrok Hospodinův, jeho zpupnost, k ničemu nejsou jeho žvásty, k ničemu není, co dělají.

Proto kvílím nad Moábem, kvůli celému Moábu úpím, nad muži Kír-cheresu se bude lkát.

Pláču nad tebou, sibemská vinná révo, víc než jsem plakal nad Jaezerem! Tvé úponky pronikly za moře, až k moři, Jaezeru, dosahovaly. Na tvou letní sklizeň i na tvé vinobraní vpadl zhoubce.

Přestaly radost a jásot v sadu i v celé moábské zemi. Zastavil jsem víno, z lisu nepoteče , nebude se už lisovat s výskáním. Výskání nebude!“

„Protože křik Chešbónu dolehl až do Eleále, až do Jahasu, vydávají svůj hlas od Sóaru až do Chóronajimu a Eglat-šelišije; i povodí Nimrímu bude zpustošeným krajem.

Učiním přítrž Moábovi, je výrok Hospodinův, tomu, jenž vystupuje na posvátné návrší a pálí kadidlo svým bohům.

Proto mi bude kvůli Moábovi hlučet srdce jako píšťaly, mé srdce bude hlučet jako píšťaly pro muže Kír-cheresu, protože všechno, co zanechal, zahyne.

Na každé hlavě bude lysina, každá brada bude přistřižena, na všech rukou budou smuteční zářezy a na bedrech žíněné suknice.

Na všech moábských střechách a na všech jeho prostranstvích se budou konat smuteční obřady, protože jsem roztříštil Moába jako nádobu, která se nelíbí, je výrok Hospodinův.

Jak ztroskotal! Kvilte! Jak se Moáb zahanbeně obrátil zády! Moáb bude předmětem posměchu a zděšení všem, kteří jsou kolem něho.“

Neboť toto praví Hospodin: „Hle, zhoubce se vrhne dolů jako orel a roztáhne křídla nad Moábem,

dobyta budou města i hrady zdolány, srdce moábských bohatýrů v onen den bude jako srdce ženy sevřené bolestí.

Moáb bude vyhlazen, už nebude lidem, protože se vyvyšoval nad Hospodina.

Postrach, propast, past na tebe, obyvateli Moábu, je výrok Hospodinův.

Kdo uteče před postrachem, padne do propasti, a kdo vyleze z propasti, do pasti se lapí, protože na něj, na Moába uvedu rok potrestání, je výrok Hospodinův.

Ve stínu Chešbónu stanou vysílení utečenci, avšak z Chešbónu vyšlehne oheň a z prostředku Síchonu plamen a pozře skráně Moába, temeno hřmotícího lidu.

Moábe, běda tobě, Kemóšův lid zhyne. Tvoji synové budou odvedeni do zajetí, do zajetí půjdou i tvé dcery.

Ale v posledních dnech úděl Moábův změním, je výrok Hospodinův.“ – Až potud soud nad Moábem.