Online Bible | Ekumenický překlad

A Ježíš k nim znovu mluvil v podobenstvích:

„S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden král vystrojil svatbu svému synu.

Poslal služebníky, aby přivedli pozvané na svatbu, ale oni nechtěli jít.

Poslal znovu jiné služebníky se slovy: ‚Řekněte pozvaným: Hle, hostinu jsem uchystal, býčci a krmný dobytek je poražen, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!‘

Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, druhý za svým obchodem.

Ostatní chytili jeho služebníky, potupně je ztýrali a zabili je.

Tu se král rozhněval, poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil.

Potom řekl svým služebníkům: ‚Svatba je připravena, ale pozvaní nebyli jí hodni;

jděte tedy na rozcestí, a koho najdete, pozvěte na svatbu.‘

Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré; a svatební síň se naplnila stolovníky.

Když král vstoupil mezi stolovníky, spatřil tam člověka, který nebyl oblečen na svatbu.

Řekl mu: ‚Příteli, jak ses sem dostal, když nejsi oblečen na svatbu?‘ On se nezmohl ani na slovo.

Tu řekl král sloužícím: ‚Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte ho ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.‘

Neboť mnozí jsou pozváni, ale málokdo bude vybrán.“

Tehdy farizeové šli a radili se, jak by Ježíšovi nějakým slovem nastražili léčku.

Poslali za ním své učedníky s herodiány, aby řekli: „Mistře, víme, že jsi pravdivý a učíš cestě Boží podle pravdy; na nikoho se neohlížíš a nebereš ohled na postavení člověka.

Pověz nám tedy, co myslíš: Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?“

Ale Ježíš poznal jejich zlý úmysl a řekl: „Co mě pokoušíte, pokrytci?

Ukažte mi peníz daně!“ Podali mu denár.

On jim řekl: „Čí je tento obraz a nápis?“

Odpověděli: „Císařův.“ Tu jim řekl: „Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“

Když to slyšeli, podivili se, nechali ho a odešli.

V ten den přišli za ním saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a předložili mu dotaz:

„Mistře, Mojžíš řekl: ‚Zemře-li někdo bez dětí, ať se s jeho manželkou podle řádu švagrovství ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.‘

U nás bylo sedm bratří. První po svatbě zemřel, a protože neměl potomka, zanechal svou ženu svému bratru.

Stejně i druhý, třetí a nakonec všech sedm.

Naposledy ze všech zemřela ta žena.

Až bude vzkříšení, komu z těch sedmi bude patřit? Vždyť ji měli všichni!“

Ježíš jim však odpověděl: „Mýlíte se, neznáte Písma ani moc Boží.

Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé.

A pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste, co vám Bůh pravil:

‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘? On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých.“

Když to slyšely zástupy, žasly nad jeho učením.

Když se farizeové doslechli, že umlčel saduceje, smluvili se

a jeden jejich zákoník se ho otázal, aby ho pokoušel:

„Mistře, které přikázání je v zákoně největší?“

On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘

To je největší a první přikázání.

Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘

Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“

Když se farizeové sešli, zeptal se jich Ježíš:

„Co si myslíte o Mesiášovi? Čí je syn?“ Odpověděli mu: „Davidův.“

Řekl jim: „Jak to tedy, že ho David v Duchu svatém nazývá Pánem, když praví:

‚Řekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici, dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy.‘

Jestliže tedy David nazývá Mesiáše Pánem, jak může být jeho synem?“

A nikdo nebyl s to odpovědět mu ani slovo; od toho dne se ho již nikdo neodvážil tázat.