Vypůjčený kůň

Jeden člověk se ztratí a dva týdny chodí po poušti. Jednoho horkého dne zahlédne misionářův dům. Vyčerpaný a slabý se dovleče do domu a zhroutí se u dveří. Misionář ho najde a ošetřuje ho, až se muž úplně uzdraví. Když se cítí líp, ptá se na misionáře na cestu do nejbližšího města. Když vychází ze dveří, všimne si misionářova koně. Tak se vrátí zpět do domu a požádá o dovolení, jestli by si toho koně mohl vypůjčit a až dorazí do města, poslat ho zpět.

Misionář řekne: “Jistě, ale na tom koni je něco zvláštního. Musíš říct ‘Díky Bohu’, aby se rozjel a ‘Amen’, chceš-li zastavit.”
“Jasně.” Říká člověk, který příliš neposlouchá.
Takže nasedne na koně a řekne: “Díky Bohu” a kůň se rozjede. Potom řekne: “Díky Bohu, Díky Bohu.” A kůň začne cválat. Potom řekne: “Díky Bohu, Díky Bohu, Díky Bohu, Díky Bohu, Díky Bohu.” A kůň letí jak o závod. Muž brzy zahlédne, že se blíží útes a ze všech sil se snaží koně zastavit.

“Prrrrrr, zastav, stop!!!!!

A konečně si vzpomene: “Amen!”

Kůň se zastaví jen pár centimentrů od okraje útesu. Pak se muž v sedle zakloní dozadu, oddychne si a řekne: “Díky Bohu.”