Online Bible | Ekumenický překlad

Gorgiás vzal pět tisíc mužů a tisíc vybraných jezdců a v noci vyrazil z tábora,

aby přepadl tábor židů a náhle na něj udeřil. Vedlo je mužstvo hradní posádky.

Juda se to dozvěděl a se svým vojskem se přesunul, aby královo vojsko přepadl u Emauz,

dokud ještě některé jeho oddíly byly mimo tábor.

Gorgiás vtrhl v noci do Judova ležení, ale nikoho nenašel. Vydal se hledat je do hor, protože si myslel: Prchají před námi.

Juda se však časně zrána objevil na rovině se třemi tisíci muži. Neměli však štíty ani meče, jak by byli chtěli.

Viděli, že tábor nepřátel je silně opevněný a dobře střežený, obklopený jezdci, samými zkušenými bojovníky.

Tu řekl Juda mužům, kteří byli s ním: „Nebojte se jejich množství, nestrachujte se střetnout se s nimi;

vzpomeňte si, jak byli zachráněni naši otcové při Rudém moři, když je pronásledoval farao s vojskem.

Volejme nyní k Nebi, snad se mu zalíbí a rozpomene se na smlouvu s našimi otci a rozdrtí dnes toto vojsko před našima očima,

aby všichni pohané poznali, že tu je, kdo vykoupil a zachraňuje Izraele.“

Když cizáci vzhlédli a uviděli je postupovat proti sobě,

vytáhli z tábora k boji. Judovi mužové zaduli do polnic

a rozpoutala se bitva; pohané v ní byli poraženi a utekli směrem k rovině.

Všichni, kdo se opozdili, padli mečem, protože židé je pronásledovali až do Gezeru a do roviny edómské, do Ašdódu a Jabny; padlo z nich na tři tisíce mužů.

Juda se svým vojskem je přestal pronásledovat a vrátil se zpátky.

Řekl lidu: „Nemyslete na kořist, ještě nás čekají boje:

Gorgiás se svým vojskem je v horách blízko nás! Vytrvejte tedy v boji s našimi nepřáteli a až bude po všem, vezmete si svou kořist podle libosti.“

Zatímco ještě mluvil, bylo vidět, jak se jakýsi nepřátelský oddíl vynořuje z hor.

Tento pohled je velmi poděsil, a když navíc spatřili Judovo vojsko připravené na rovině k boji,

uprchli všichni do pelištejské země.

Potom se Juda vrátil do tábora pro kořist; pobrali v něm množství zlata a stříbra, látek z purpuru fialového i rudého a mnoho jiného bohatství.

Na zpáteční cestě zpívali chvalozpěvy k Bohu v nebi, že je dobrý, že jeho milosrdenství je věčné.

Ten den byl pro Izraele dnem velikého vysvobození.

Ti z cizáků, kdo se zachránili, přišli k Lýsiásovi a oznámili mu všechno, co se stalo.

Zděsil se, když to uslyšel, a zuřil, že to s Izraelem nedopadlo tak, jak si přál a jak to nařizoval králův rozkaz.

Příštího roku sebral šedesát tisíc vycvičených mužů a pět tisíc jezdců, aby Izraele úplně potřel.

Vpadli do Edómska a utábořili se v Bét-súru. Juda se jim postavil s deseti tisíci muži.

Při pohledu na jejich mocné vojsko se modlil takto: „Požehnaný jsi, vysvoboditeli Izraele! Ty jsi zlomil obrovu sílu rukou svého služebníka Davida, tys vydal tábor Pelištejců do rukou Saulova syna Jónatana a jeho zbrojnoše.

Stejně vydej do rukou svého izraelského lidu tento tábor nepřátel , ať jsou zahanbeni se svou vojenskou silou i jízdou!

Nažeň jim strach, zlom jejich zpupnou odvahu, ať jejich porážka jimi otřese.

Sraz je mečem těch, kdo tě milují, ať tě slaví svými chvalozpěvy všichni, kdo znají tvé jméno.“

Vojska se střetla a z tábora Lýsiásova padlo na pět tisíc mužů, našli smrt v boji zblízka.

Když Lýsiás viděl, že je jeho vojsko rozprášeno a že vzrůstá odvaha Judových vojáků , i jak jsou všichni odhodláni žít, nebo hrdinně padnout, vrátil se do Antiochie. Tam najal nové žoldnéře, aby s ještě větší silou vtrhl do Judska.

Potom Juda a jeho bratři vyhlásili: „Naši nepřátelé jsou rozdrceni, pojďme očistit a znovu posvětit svatyni!“

Všecko vojsko se shromáždilo a pochodovalo na horu Sijón.

Spatřili svatyni pustou, oltář znesvěcený, brány spálené, nádvoří zarostlé křovím jako v lese nebo na hoře, kněžské místnosti zcela zpustošené.

Roztrhli svá roucha a s velikým nářkem si sypali na hlavu popel.

Padli tváří k zemi, troubili na polnice a volali k Nebi.

Tehdy určil Juda oddíl, aby chránil před útokem z tvrze ty, kdo budou čistit svatyni.

Poté vybral bezúhonné kněze oddané Zákonu,

aby očistili svatyni a znesvěcené kameny odnesli na smetiště.

Radili se, co mají dělat s oltářem zápalných obětí, který byl znesvěcen.

Správně se rozhodli, že jej strhnou, aby nebylo pro ně potupou, že jim jej pohané poskvrnili. Zbořili jej tedy

a kameny z něho uložili na vhodném místě na chrámové hoře, dokud nepovstane prorok, který by rozhodl, co se má s nimi stát.

Pak vzali neotesané kameny podle Zákona a postavili nový zápalný oltář podle vzoru dřívějšího.

Znovu zbudovali svatyni i vnitřní zařízení a vysvětili nádvoří,

zhotovili nové posvátné nádoby a do svatyně vnesli svícen, kadidlový oltář a stůl.

Na oltáři zapálili kadidlo a zažehli světla na svícnu, aby osvětlovala vnitřek chrámu.

Na stůl položili chleby, zavěsili závěsy a šťastně dokončili, co započali.

Dvacátého pátého dne devátého měsíce (je to měsíc kislev) roku stého čtyřicátého osmého vstali časně ráno

a na novém oltáři přinesli oběť podle Zákona.

Bylo to právě ve výroční den, kdy svatyni znesvětili pohané, ve kterém byla nyní znovu posvěcena zpěvem žalmů s citerami, harfami a cymbály.

Všechen lid padl na tvář, klaněl se a dobrořečil Nebi, že jim dopřálo zdar.

Osm dní slavili posvěcení oltáře, s radostí přinášeli zápalné oběti, obětovali oběti za zachránění a oběti chvály.

Průčelí chrámu ozdobili zlatými věnci a štítky, obnovili vstupní bránu i kněžské místnosti a zavěsili dveře.

Lid prožíval velikou radost, že byla odčiněna potupa způsobená pohany.

Juda, jeho bratři a celé shromáždění Izraele se usnesli, že každoročně, od dvacátého pátého dne měsíce kislevu budou osmidenním veselím a díkůvzdáním slavit posvěcení oltáře.

Tehdy také vystavěli okolo hory Sijónu vysoké hradby a pevné věže, aby pohané nemohli přijít a rozbořit je, jak to udělali předtím.

Dosadili tam posádku na obranu Sijónu a opevnili k jeho ochraně i Bét-súr, aby lid měl ochranu před Edómci.