Online Bible | Ekumenický překlad

Když se okolní pohané dozvěděli, že je zápalný oltář znovu vybudován a svatyně posvěcena, vzplanuli vztekem

a rozhodli se, že sprovodí Jákobovo pokolení ze svého středu. Začali izraelský lid vraždit a vyhlazovat.

Bojoval tedy Juda proti synům Ezauovým v Edómsku, a to proti Akrabateně, protože znepokojovali Izraelce. Zahnal je do úzkých, způsobil jim velkou porážku a pobral jim kořist.

Pamětliv zloby Baianovců, kteří byli jeho lidu pastí a léčkou tím, že zákeřně číhali u cest,

zahnal je do věží, oblehl je, vyřkl nad nimi klatbu a věže spálil se všemi, kdo v nich byli.

Pak se obrátil proti Amóncům a střetl se s Timoteem, který velel početnému a silnému vojsku.

Utkal se s nimi v mnohých bitvách, potřel je a zničil.

Zabral i Jaezer s jeho obcemi a vrátil se do Judska.

Také pohané v Gileádu se vrhli na Izraelce bydlící na jejich území, aby je vyhubili. Ti před nimi uprchli do pevnosti Dathemy

a poslali Judovi a jeho bratrům list se vzkazem: „Okolní pohané se na nás vrhli, aby nás vyhubili,

chystají se přitáhnout a dobýt pevnost, do které jsme se utekli, vůdcem jejich vojska je Timoteus.

Přijď a vysvoboď nás z jejich rukou, neboť mnoho našich už padlo,

mrtví jsou všichni naši bratři v Tubii, jejich ženy, děti a majetek jim padly za kořist, zahynulo tam asi tisíc mužů.“

Ještě tento list ani nedočetli a už přišli poslové z Galileje s roztrženými rouchy a oznamovali:

„Všichni z Ptolemaidy, Týru a Sidónu, celá pohanská Galilea, všichni se spolčili, aby nás vyhubili.“

Když Juda a lid uslyšeli tyto zprávy, bylo svoláno velké shromáždění, aby se poradili, jak pomoci v tísni bratřím napadeným nepřáteli.

Juda řekl svému bratru Šimeónovi: „Vyber si muže a jdi vysvobodit své bratry v Galileji, já a můj bratr Jónatan potáhneme do Gileádu.“

K obraně Judska zanechal Josefa, syna Zekarjášova, a velitele Azarjáše se zbytkem vojska.

Nařídil jim: „Buďte v čele tohoto lidu, dokud se nevrátíme, a nepouštějte se do boje s pohany.“

Šimeónovi bylo přiděleno tři tisíce mužů, s nimiž měl táhnout do Galileje, Judovi osm tisíc do Gileádu.

Šimeón vytáhl do Galileje, svedl četné bitvy s pohany a porazil je.

Pronásledoval je až k branám Ptolemaidy. Z pohanů padlo na tři tisíce mužů a jejich výzbroj se stala Šimeónovou kořistí.

Vzal s sebou všechny muže z Galileje a z Arbatů i se ženami, dětmi a celým majetkem a přivedl je za velikého jásotu do Judska.

Juda Makabejský a jeho bratr Jónatan překročili Jordán a tři dny pochodovali pouští.

Setkali se s Nabatejci, kteří se k nim chovali přátelsky a vyprávěli jim všecko, co se stalo s jejich bratřími v Gileádu:

že mnozí z nich jsou zajati v Bosře, Beseru, Alemách, Chasfě, Makedu a Karnajimu, vesměs velikých a dobře hrazených městech.

Jsou zajati i v jiných městech Gileádu, ale nepřátelé se chystají nazítří přepadnout tato města, dobýt je a v jednom dni je všechny vyhladit.

Tu se Juda se svým vojskem okamžitě obrátil a přes poušť se vydal do Bosry. Město dobyl a ostřím meče pobil všechno obyvatelstvo mužského pohlaví, sebral všechnu kořist a město zapálil.

Odtud se pak v noci vydal k pevnosti Dathemě .

Záhy zrána, když pozdvihli oči, viděli množství lidu – bylo ho bezpočtu –, jak zvedají žebříky a vlečou obléhací stroje, aby zahájili útok na pevnost a dobyli ji.

Z pevnosti se zvedal k Nebi zvuk polnic a veliký křik. Juda viděl, že boj už začal.

Zvolal na své vojáky: „Dnes bojujte za své bratry!“

Se třemi oddíly vpadl nepříteli do týla; zaduli do polnic a vykřikovali modlitby.

Jakmile Timoteovi vojáci poznali, že je to Makabejský, dali se před ním na útěk. Juda jim způsobil velkou porážku; ten den jich padlo na osm tisíc mužů.

Potom odbočil do Alemy; napadl a dobyl město a pobil všechno obyvatelstvo mužského pohlaví, pobral kořist a město zapálil.

Odtamtud odešel a dobyl Chasfu, Maked a Beser i ostatní města Gileádu.

Mezitím sebral Timoteus nové vojsko a utábořil se u Rafónu na druhém břehu potoka.

Juda poslal zvědy do nepřátelského tábora, a ti mu přinesli zprávu, že to je opravdu silné vojsko, neboť kolem Timotea se shromáždili všichni okolní pohané.

„Najali si na pomoc i Araby a táboří na druhém břehu potoka, připraveni proti tobě zasáhnout.“ Juda tedy vytáhl, aby se s nimi střetl.

Když se Timoteus dozvěděl, že se Juda blíží se svým vojskem k rozvodněnému potoku, řekl svým vojevůdcům: „Jestliže on první přebrodí potok a napadne nás, nebudeme mu moci odolat, přemůže nás.

Jestliže se toho neodváží a utáboří se na druhém břehu řeky, přejdeme my k němu a přemůžeme ho.“

Když se Juda přiblížil k potoku, dal nastoupit dozorcům a vydal rozkaz: „Nedovolte nikomu odpočívat, všichni ať hned vytáhnou do boje!“

Juda přešel první proti nepříteli a všechen lid za ním. Při pohledu na ně se pohanský lid nadobro zhroutil, odhazovali zbraně a hledali útočiště v chrámu v Karnajimu.

Juda však dobyl i toto město a posvátný chrám zničil v plamenech se všemi, kdo v něm byli. Karnajim bylo vyvráceno a nemohlo už Judovi klást odpor.

Potom shromáždil Juda všechny Izraelce v Gileádu od nejmenšího do největšího, i ženy a děti a všechen majetek; celý ten veliký zástup se vydal na cestu do Judska.

Přišli k Efrónu; toto velké opevněné město leželo na cestě a nebylo možno je obejít zprava ani zleva, ale bylo nutno jím projít.

Obyvatelé města však zavřeli brány a zatarasili je balvany.

Juda jim po dobrém vzkázal: „Potřebujeme tudy projít, abychom se dostali do své země. Nikdo vám neublíží, jenom projdeme.“ Oni však nechtěli otevřít.

Proto Juda vydal vojsku rozkaz, aby se všichni utábořili tam, kde právě jsou.

Vojáci to udělali a obléhali město celý ten den a celou noc, než jim padlo do rukou.

Ostřím meče pobil Juda všechno obyvatelstvo mužského pohlaví, zničil město, pobral v něm kořist a prošel jím přes mrtvoly.

Potom přešli přes Jordán na velikou rovinu u Bét-šeánu.

Juda se připojil k těm, kdo se opožďovali za vojskem, a povzbuzoval lid po celou cestu, než došli do Judska.

S radostným jásotem pak vystoupili na horu Sijón a obětovali zápalné oběti za to, že se v pokoji vrátili a nikdo z nich nezahynul.

V těch dnech, kdy Juda a Jónatan byli v zemi Gileádu a jejich bratr Šimeón v Galileji před Ptolemaidou,

doslechli se Josef, syn Zekarjášův, a Azarjáš, velitelé domácího vojska, o bitvách a hrdinských činech, které tamti vykonali.

Řekli si: „Zjednejme si i my slavné jméno, vytáhněme do boje proti okolním pohanům!“

Vydali vojsku rozkazy a zaútočili proti Jabně.

Z města proti nim vytáhl Gorgiás se svým vojskem, aby se s nimi utkal v boji.

Josef a Azarjáš byli zahnáni na útěk a pronásledováni až na hranice Judska. Toho dne padlo z izraelského lidu na dva tisíce mužů.

Velkou pohromu způsobili lidu tím, že neposlechli Judu a jeho bratry a domnívali se, že se proslaví hrdinskými činy.

Nebyli z rodu těch mužů, do jejichž rukou bylo vloženo vysvobození Izraele.

Hromadně k nim přicházeli a blahopřáli jim.

Juda a jeho bratři znovu vytáhli do boje, tentokrát na jih proti synům Ezauovým, dobyli Chebrón a jeho okolní obce, zbořili hradby a zapálili věže.

Pak vtrhli do země Pelištejců a prošli Maréšou.

Toho dne padlo v boji i několik kněží, kteří se v touze po hrdinském činu nerozvážně zúčastnili boje.

Juda se pak obrátil proti Ašdódu v zemi Pelištejců. Zbořil jejich oltáře, spálil sochy jejich bůžků, pobral z města kořist a vrátil se do Judska.