Online Bible | Ekumenický překlad

Roku stého padesátého prvního unikl Seleukův syn Démétrios z Říma, přistál s hrstkou mužů ve městě na pobřeží a vystupoval tam jako král.

Když pak vtáhl do královského domu svého otce, zajali náčelníci Antiocha a Lýsiáse a chtěli je k němu přivést.

Jakmile se o tom doslechl, řekl: „Nechci je vidět!“

Náčelníci je tedy zabili a Démétrios zasedl na svůj královský trůn.

Hned k němu přišli všichni svévolníci a bezbožníci z Izraele; vedl je Alkimos, který chtěl být veleknězem.

Žalovali králi na lid: „Juda a jeho bratři zahubili všechny tvé přátele a nás vyhnali z naší země.

Nyní tedy pošli muže, který má tvou důvěru, ať se tam odebere, aby viděl všechnu tu zkázu, kterou Juda způsobil nám a králově zemi, a ať potrestá je i všechny jejich pomahače.“

Král ze svých důvěrníků vybral Bakchída, správce kraje na druhé straně Řeky, který požíval vážnost v království a byl věrný králi.

Toho poslal s úkolem vykonat pomstu na Izraelcích. S ním poslal i bezbožného Alkima, kterému svěřil velekněžský úřad.

S velkým vojskem vpadli do Judska. K Judovi a jeho bratrům vyslali posly se lstivým tvrzením, že přicházejí v míru.

Ti však jejich slovům nevěřili, protože všichni viděli, že přicházejí s velikým vojskem.

Sešlo se shromáždění zákoníků k Alkimovi a Bakchídovi, aby žádali spravedlnost.

První z Izraelců, kdo žádali mír, byli chasídové.

Říkali totiž: „S vojskem jde člověk, který je knězem z Áronova pokolení, přece nám nebude škodit!“

Když jim pak mluvil o míru a přísahal: „Neuděláme nic zlého vám ani vašim přátelům,“

uvěřili mu. Bakchídés však dal v jednom dni zajmout a popravit šedesát jejich mužů, jak praví Písmo:

„Těla tvých svatých rozházeli kolem Jeruzaléma a krev tvých svatých vylili a nebyl, kdo by je pohřbil.“

Na všechen lid padl děs a hrůza, říkali: „U nich není pravda ani spravedlnost, zrušili smlouvu a slavnostní přísahu!“

Bakchídés potom odtáhl od Jeruzaléma a utábořil se v Bét-zajtu. Dal zajmout i mnohé z mužů, kteří k němu přeběhli, a některé z lidu; dal je zabít a hodit do veliké cisterny.

Celou zemi Bakchídés podřídil Alkimovi. Na ochranu mu ponechal část vojska a vrátil se ke králi.

Alkimos se ze všech sil snažil získat velekněžský úřad.

Kolem něho se shromáždili všichni, kdo pobuřovali vlastní lid, ovládli judskou zemi a způsobili velikou pohromu v Izraeli.

Juda viděl, že Alkimos a jeho druhové způsobili Izraelcům ještě více zla než pohané.

Obcházel všechny judské kraje, mstil se odpadlíkům a zabránil jim vycházet do celé země.

Alkimos viděl, jak Juda a jeho přátelé nabývají moci. Poznal, že jim nedokáže čelit, proto se vrátil ke králi a obžaloval je ze zločinů.

Král vyslal jednoho ze svých vyhlášených vojevůdců, Níkánóra, zapřísáhlého nepřítele Izraele, s rozkazem, aby vyhladil ten lid.

Níkánór přišel do Jeruzaléma s velikým vojskem, přitom však Judovi a jeho bratrům lstivě poslal mírové poselství:

„Ať není válka mezi mnou a vámi, já přijdu jen s několika muži, abych se s vámi v míru setkal tváří v tvář.“

Když přišel k Judovi, vyměnili si pozdrav pokoje, ale jeho vojáci byli připraveni se Judy zmocnit.

Judovi nezůstalo utajeno, že k němu přicházejí se lstí, proto se mu vyhnul a odmítl se s ním setkat.

Jakmile Níkánór poznal, že jeho záměr je prozrazen, vytáhl směrem ke Kafarsalamu, aby se tam s Judou utkal vojensky.

Když však z jeho vojska padlo asi pět set mužů, ustoupili do města Davidova.

Níkánór potom vystoupil na horu Sijón. Tam mu vyšli vstříc kněží svatyně a starší lidu, přátelsky ho pozdravili a ukazovali mu zápalnou oběť, kterou chtěli obětovat za krále.

On však se jim vysmál, zesměšnil je a potupil; mluvil zpupně

a zlostně se zapřisáhl: „Nebude-li mi ihned vydán Juda a jeho vojsko, až se po boji šťastně vrátíme, vypálím tento dům.“ Odešel s velikou zlostí.

Kněží pak vešli do svatyně , postavili se před obětní oltář a chrám a s pláčem se modlili:

„ Bože , ty jsi vyvolil tento dům, aby v něm bylo vzýváno tvé jméno, aby byl tvému lidu domem modlitby a prosby,

potrestej toho člověka, ať zahyne mečem i se svým vojskem! Vzpomeň si, jak se rouhali, a nedopusť, aby zůstali bez trestu!“

Níkánór odtáhl od Jeruzaléma a utábořil se u Bét-chorónu, kde se k němu přidalo vojsko syrské.

Juda tábořil u Chadáši se třemi tisíci mužů a takto se modlil:

„Když se jednou vyslanci asyrského krále rouhali, vyšel tvůj anděl a zahubil jich sto pětaosmdesát tisíc.

Znič dnes i toto vojsko před našima očima, aby ostatní pochopili, že zlořečil tvé svatyni. Suď ho podle jeho proradnosti!“

Třináctého dne měsíce adaru se vojska utkala v bitvě. Vojsko Níkánórovo bylo rozdrceno, on byl první, kdo v boji padl.

Když jeho vojáci viděli, že Níkánór padl, odhodili zbraně a utekli.

Judejci je pronásledovali od Chadáši jeden den cesty až ke Gezeru a na oslavu vítězství troubili za nimi na polnice.

Ze všech okolních judských vesnic vybíhali muži a napadali je z boku. Obrátili se sice zpět, ale všichni padli mečem; ani jeden z nich nezůstal naživu .

Lid se náramně radoval, slavili ten den jako den velké radosti.

Rozhodli se, že tento den, třináctý adar, budou slavit každý rok.

Nějaký čas pak byl v Judsku klid.