Online Bible | Ekumenický překlad

Když táhl král Antiochos horskými krajinami, doslechl se, že v Persii je město Elymais, proslulé bohatstvím zlata a stříbra,

že je tam velmi bohatý chrám, ve kterém jsou zlatem vyšívané látky, pancíře a zbraně, jež tam zanechal makedonský král Alexandr, syn Filipův, který vládl nejprve v Řecku.

Přitáhl tam a pokusil se město dobýt a vyplenit je, ale utrpěl nezdar. Ve městě se o jeho úmyslech včas dozvěděli

a postavili se na odpor. Musel ustoupit a s velkým rozhořčením odtáhl odtud do Babylónu.

Ještě v Persii jej zastihl posel se zprávou, že byla poražena vojska vyslaná do Judska;

že Lýsiás, který táhl do Judska s velkým vojskem, byl zahnán na útěk a že židé znásobili svou sílu ukořistěnými zbraněmi, oddíly vojska a bohatým lupem, který vzali poraženému vojsku.

Že v Jeruzalémě zbořili ‚ohavnost‘, kterou postavil na oltáři, a svatyni obehnali vysokými hradbami, jako tomu bylo dříve, a podobně i jeho město Bét-súr.

Když král uslyšel tyto zvěsti, zděsil se a velmi jím to otřáslo; klesl na lože, schvácen žalem, že se mu z jeho plánů nic nezdařilo.

Po mnoho dní tak setrvával v hořkém bolu, až ucítil, že se blíží jeho smrt.

Svolal celou svou družinu a řekl: „Spánek se mi vzdaluje od očí, srdce mi poklesá starostí,

říkám si v duchu: Do jakého soužení jsem se to dostal a jak velikými útrapami jsem nyní stíhán já, tolik ctěný a milovaný, dokud jsem byl při síle?

Teď vzpomínám na zlo, které jsem spáchal v Jeruzalémě, kde jsem pobral všechno stříbrné a zlaté nádobí a bez důvodu nařídil vyhladit obyvatele Judska.

To proto na mne přišlo tohle neštěstí, a já umírám žalem v cizí zemi.“

Zavolal Filipa, jednoho ze své družiny, a pověřil ho správou nad celým svým královstvím.

Dal mu svou královskou čelenku, plášť a pečetní prsten a uložil mu starat se o jeho syna Antiocha a dosadit ho jednou na trůn.

Král Antiochos pak zemřel roku stého čtyřicátého devátého.

Když se o jeho smrti dozvěděl Lýsiás, ustanovil na jeho místo jeho syna Antiocha, kterého v mládí vychovával a jemuž dal jméno Eupatór.

Vojáci hradní posádky trápili Izraelce, kteří se shromažďovali kolem svatyně. Dělali jim všemožná příkoří, kdežto pohany podporovali.

Juda se proto rozhodl učinit tomu konec. Svolal všechen lid, aby hrad obléhali.

Shromáždili se a oblehli jej roku stého padesátého. Dal zhotovit i vrhací a obléhací stroje.

Někteří však z ležení unikli. Připojilo se k nim i několik svévolníků z Izraele.

Ti se vypravili ke králi a naléhali: „Jak dlouho ještě bude trvat, než zjednáš pořádek a pomstíš naše bratry?

Dobrovolně jsme se rozhodli sloužit tvému otci, žili jsme podle jeho nařízení a poslouchali jeho rozkazy;

naši krajané nás kvůli tomu v hradu oblehli, odcizili se nám, dokonce zabili ty z nás, které dopadli, a uchvátili náš dědičný majetek.

Vztáhli ruku nejen na nás, ale i přes všechny své hranice na sousední území .

Dnes se vrhli na jeruzalémský hrad, aby jej dobyli, a opevnili svatyni i Bét-súr.

Jestliže proti nim rychle nezakročíš, pustí se do větších věcí a nebudeš moci je zadržet.“

Král se rozzuřil, když to uslyšel, a svolal všechny své přátele, velitele pěchoty a jízdy.

I z okolních království a mořských ostrovů shromáždily se k němu oddíly žoldnéřů,

takže počet jeho vojska byl sto tisíc pěšáků, dvacet tisíc jezdců a dvaatřicet k boji vycvičených slonů.

Prošli Edómskem a utábořili se u Bét-súru, aby postavili obléhací stroje. Boj trval mnoho dní, obležení dělali výpady, zapalovali stroje a hrdinsky se bránili.

Juda zanechal obléhání jeruzalémského hradu a utábořil se u Bét-zekarije, naproti královu táboru.

Časně ráno vytrhl král se svým vojskem k útoku u Bét-zekarije a za zvuku polnic se vojsko sešikovalo k bitvě.

Slony napojili šťávou z hroznů a moruší, aby je vydráždili k boji.

Pak přidělili zvířata jednotlivým útvarům. Ke každému slonu určili tisíc mužů v krunýřích a drátěných košilích, s měděnými přilbicemi na hlavě, a útvar pěti set vybraných jezdců.

Ti se od zvířete nikdy neodlučovali, byli s ním stále, kdekoli bylo nebo kamkoli šlo.

Na každém zvířeti byla připevněna pevná ochranná věž ze dřeva, v níž byli vždy čtyři bojovníci a jeden Ind, který slona řídil .

Ostatním jezdcům určil král místo na obou křídlech vojska, aby doráželi na nepřítele a chránili šiky pěchoty.

Když sluneční paprsky ozářily zlaté a měděné štíty, zaleskly se od nich hory a zazářily jako pochodně.

Jedna část králova vojska táhla po pohoří, druhá nížinou; postupovali pevně a ukázněně.

Třásli se všichni, kdo uslyšeli zvuk pochodujícího zástupu a řinčení zbraní, bylo to opravdu silné a mohutné vojsko.

Juda se svým vojskem se s ním střetl v boji, a z vojska králova padlo šest set mužů.

Eleazar zvaný Auaran si všiml, že jedno ze zvířat má na sobě štíty s královskými odznaky, a poněvadž převyšovalo všechna ostatní zvířata, domníval se, že na něm sedí král.

Obětoval se, aby zachránil svůj lid a získal si slavné jméno navěky.

Odvážně se vrhl doprostřed šiku, rozdával smrtící rány napravo i nalevo, takže se šik před ním roztrhl na dvě strany.

Skočil pod slona a bodnutím zespodu ho zabil; slon však na něj padl a Eleazar tak zahynul.

Když židé viděli sílu a bojovnost králova vojska, ustoupili před ním.

Královo vojsko vytáhlo na Jeruzalém, aby židy donutilo k boji. Král se utábořil v Judsku naproti hoře Sijónu.

Uzavřel mír s obyvateli Bét-súru; ti odešli z města, protože tam nebylo dost potravy, aby mohli vydržet obležení – v celé zemi totiž byl rok odpočinutí, kdy půda ležela ladem .

Král obsadil město Bét-súr a dal mu posádku k obraně.

Pak po mnoho dní obléhal svatyni, postavil tam berany a jiné vojenské stroje, vrhače ohně a kamení, metače šípů a praky.

Proti těmto strojům nasadili obránci své stroje a boj trval mnoho dní.

V zásobárnách jim však došla potrava, protože byl sedmý rok a zbytek zásob spotřebovali židé, kteří se do Judska uchýlili z pohanských krajů .

Při svatyni zůstalo jen pár mužů. Hlad byl velmi silný, a tak se všichni rozutekli do svých domovů.

Lýsiás dostal zprávu, že král Antiochos před svou smrtí ustanovil Filipa, aby se staral o jeho syna Antiocha, dokud se nebude moci ujmout vlády,

Naléhal proto na rychlý návrat a řekl králi, náčelníkům a lidu: „Slábneme každým dnem, máme málo potravy a místo, které dobýváme, je pevné. Teď se musíme starat o záležitosti království.

Podejme tedy pravici těm lidem a sjednejme mír s nimi i s celým jejich národem.

Dovolme jim, ať žijí podle svých zvyků jako dříve; stejně se vzbouřili a tohle všechno způsobili jen proto, že jsme chtěli potlačit jejich zákony.“

Král i náčelníci souhlasili s tímto návrhem, poslali nabídku míru a židé ji přijali.

Když se jim král a náčelníci zavázali přísahou, obležení vyšli z pevnosti.

Král pak vstoupil na horu Sijón. Když viděl, jak je místo opevněno, porušil danou přísahu a nařídil strhnout hradby je obklopující.

Potom spěšně odtáhl a vrátil se do Antiochie. Jakmile zjistil, že Filip je pánem města, pustil se s ním do boje a města se zmocnil.